Příspěvky aktivní politiky zaměstnanosti poskytuje stát prostřednictvím úřadů práce s cílem zvýšit šance lidí vedených v evidenci úřadů práce na jejich uplatnění na trhu práce. Může jít např. o příspěvek na zřízení společensky účelného pracovního místa, o příspěvek na dojíždění, o příspěvek na zapracování, o úhradu rekvalifikace apod.

Ombudsmanka z více stížností zjistila, že úřady práce žádosti o příspěvek vyřizují neformálně. Pokud se úřad rozhodne žádosti vyhovět, uzavře s žadatelem dohodu a příspěvek poskytne. Jestliže však žádosti nevyhoví, žadatele o tom pouze neformálně vyrozumí (dopisem, telefonicky, při osobní schůzce). Vyrozumění zpravidla neobsahuje konkrétní odůvodnění, proč nebylo žádosti vyhověno. Žadatel se tak nedozví, z jakých skutečností úřad práce při posuzování vycházel, jestli má své závěry podloženy příslušnými zjištěními, z jakých konkrétních důvodů žádost nevyhověla zákonným požadavkům.

„Jsou to peníze státu, takže o jejich vyplacení či nevyplacení by měly úřady práce rozhodovat v souladu se zákonem, transparentně a tak, aby bylo možné jejich postup přezkoumat. Toho lze dosáhnout jen správním řízením, jako je tomu například u sociálních dávek, včetně těch nenárokových. Úřady práce to však odmítají a ani ministerstvo nezajistilo nápravu. Nezbývá mi tedy, než se obrátit na vládu, aby zákonné jednání prosadila,“ shrnuje podstatu problému ombudsmanka Anna Šabatová.

„V některých případech se může jednání úřadu práce žadatelům jevit jako svévole. Někomu úřad vyhoví, jinému ne a nedozví se proč, odůvodnění je velmi obecné, často jsou to jen prefabrikované fráze. Nejde navíc o rozhodnutí, takže se žadatel nemá jak bránit. Takhle netransparentní postup úřadu nemá v právním státě místo,“ dodává ombudsmanka.

Ani několik jednání s ministryní práce a sociálních věcí nepřineslo nápravu. Ministryně vyjádřila přesvědčení, že úřady práce žádosti posuzují komplexně a dbají na to, aby nevznikaly neodůvodněné rozdíly, takže transparentnost a předvídatelnost posuzování žádostí jsou zajištěny i bez formalizovaného správního řízení. Podle ombudsmanky však právě tyto principy, tedy zachování zákonnosti, rovnosti, předvídatelnosti a právní jistoty, nemůže neformální postup úřadu práce zajistit a žádosti musí být posuzovány ve správním řízení.

Ani ujištění ministerstva, že úřady práce budou negativní stanoviska podrobněji odůvodňovat, podle ombudsmanky neřeší podstatu, tj. že i s detailním odůvodněním stále půjde jen o neformální sdělení, které nedává žadateli možnost bránit se. Stížnosti, které v poslední době ombudsmanka dostává, navíc potvrzují, že k žádné změně v obsahu odůvodnění nedošlo, úřady stále používají obecné fráze.

„Jestliže stát vydává prostředky na zvýšení zaměstnanosti lidí v evidenci úřadu práce, nevěřím, že by nestál o to, aby se tato podpora vydávala zákonným způsobem,“ konstatuje ombudsmanka. Vládu proto žádá, aby uložila ministryni práce a sociálních věcí zajistit nápravu formou metodického vedení úřadů práce k tomu, aby o žádostech o příspěvky aktivní politiky zaměstnanosti rozhodovaly ve správním řízení.