„Je to významný krok pro budoucnost Šumavy. Konečně jsme zastaralá pravidla nahradili novými, jasnějšími a srozumitelnějšími, konečně je tu koncept, který říká jak dál a dává Šumavě určitou stabilitu. A to je důležité nejen pro ochranu přírody, ale i pro život místních obyvatel,“ sděluje svoji radost ředitel Správy Národního parku Šumava Pavel Hubený a dodává:

„Děkuji všem, kteří se na přípravě a projednání návrhu zonace podíleli! Zejména členům Rady Národního parku Šumava, kteří se nenechali zatáhnout do tradičního sporu mezi některými politiky a Správou parku. Tyto téměř třicet let staré spory už mnoho lidí unavují a proto je skvělé, že se už dokážeme společně dívat do budoucnosti a něco pro ni opravdu udělat!“

Nová zonace je moderní a v některých oblastech i revoluční. Například, proti původní zonaci tato už neslouží k regulaci vstupu veřejnosti (vstup veřejnosti do citlivých území národního parku vymezují klidová území), ale jejím hlavním úkolem je definovat cíl a režim území. Stručně řečeno: na jakém území má být příroda ponechána sama sobě, a na jaké části území a s jakým cílem se má hospodařit.

„Posledních 29 let existence národního parku naznačilo, že na některých místech je vhodné nechat přírodu přírodě. A přitom není nutné do takových míst zakazovat vstup. Na jiných místech se zas o přírodu hodláme starat trvale, abychom zachovali její jedinečnost. Třeba i takovou, kterou vytvořil člověk svým hospodařením. Horské květnaté louky, vřesoviště, nebo smíšené a bohatě strukturované lesy se zastoupením typických a méně častých druhů dřevin,“ říká Pavel Hubený.

Zonace tak vymezuje území divoké přírody. Zároveň definuje území, která se divokými teprve stanou. A pak také ta, o která se budeme trvale starat a jiná, která jsou zasvěcena životu lidí. Dnešní zóny se proto skládají ze čtyř částí.

ZÓNA PŘÍRODNÍ (27,7% rozlohy NP Šumava):
Je nejdivočejší zónou a vymezili jsme ji tam, kde je možné zcela uvolnit ruku přírodním procesům už nyní. Popravdě: tady nejsme úplně revoluční. Udržujeme tuto zónu na téměř stejném území, jaké bylo ponechané přírodním procesům dosud.

ZÓNA PŘÍRODĚ BLÍZKÁ (24,5% rozlohy NP Šumava):
V této zóně jsou převážně lesní ekosystémy, o kterých jsme přesvědčeni, že mohou být v relativně krátké době převedeny do režimu zóny přírodní. Přírodní procesy v nich už nyní hrají hlavní roli a my jejich projevy jen mírně korigujeme, případně činíme opatření proti šíření lýkožrouta smrkového do okolních lesů.

ZÓNA SOUSTŘEDĚNÉ PÉČE (46,6% rozlohy NP Šumava):
V této zóně jsou zahrnuty ty lesní nebo zemědělské pozemky, ve kterých v následujících desetiletích budeme o přírodu pečovat. Budeme se soustředit hlavně na zachování jedinečných, chráněných či ohrožených nebo evropsky významných druhů a také evropsky významných biotopů.

ZÓNA KULTURNÍ KRAJINY (1,2% rozlohy NP Šumava):
Do této zóny patří všechna sídla, která vytvářejí prostorově propojitelný celek, zastavěná území a pozemky územními plány obcí určené k zastavění. I když je rozsahem nejmenší částí národního parku, je velmi významnou. Přitom skutečně zastavěná plocha (se souvisejícími zahradami a dvory) představuje necelou polovinu této plochy.

Podrobnou mapu naleznete na oficiálních stránkách Agentury ochrany přírody a krajiny ZDE.

„Ještě zhruba před rokem velká část obcí národního parku psala panu prezidentovi alarmující dopis. Stěžovala si v něm, že jim národní park ztěžuje život, a proto že nesouhlasí s navrhovanou zonací. Stěžovaly si, že je v národním parku samospráva trvale potlačována a znevažována, že jsou tu vynakládány miliardové prostředky na nepotřebnou vědu, zatímco lesnictví je trvale znevažováno a likvidováno, a že stát není schopen přijmout na Šumavě žádnou koncepci. Přesto už 7. června 2019 většina zástupců obcí odsouhlasila dohodu mezi Správou a Radou národního parku o návrhu zonace,“ vzpomíná Pavel Hubený.

„Možná, že to byl zlom v dosavadním vnímání národního parku. A věřím, že jsme se vydali na novou, méně konfliktní cestu,“ doufá Pavel Hubený. „Ano, vím, že jsou pořád mezi zástupci obcí nebo krajů skalní odpůrci této cesty. To je normální. Stejné to bylo prvních čtyřicet let existence sousedního Národního parku Bavorský les. Letos slaví padesátiny. V atmosféře pochopení a harmonie. Cítím, že budoucnost Šumavy je stejně optimistická!“