Čeští policisté každý rok pátrají po několika tisících dětí a po téměř dvou desítkách pohřešovaných dětí v ohrožení. Jejich úsilí je vždy maximální a v naprosté většině se dítě vrátí zpět v pořádku domů. Této problematice se velmi věnuje, ve spolupráci s námi, odbor prevence kriminality Ministerstva vnitra, které vytvořilo projekty „Pomozte mě najít“ (ZDE) a „Národní koordinační mechanismus pátrání po pohřešovaných dětech“ (ZDE).

Národní koordinační mechanismus zjednodušeně nazýváme „dítě v ohrožení“. Systém umožňuje bezprostřední zapojení sdělovacích prostředků a tím i široké veřejnosti, do pátrání po pohřešovaném dítěti. Právě rychlost je v těchto případech jedním z rozhodujících faktorů. Od spuštění bylo jeho prostřednictvím vyhlášeno do pátrání více než 100 dětí. Pro zařazení do systému musí pohřešované dítě splňovat určitá kritéria. Například se vzhledem k věku může stát obětí nešťastné náhody, postrádá přístup k životně důležitým lékům, či se stalo obětí únosu.

V loňském roce byl tento mechanismus využit vetřiceti případech a v letošním roce zatím čtyřikrát. Všechny pohřešované děti byly v pořádku nalezeny, až na jednu dívku z Ústeckého kraje, kterou se do současné doby nepodařilo najít. Velmi důležité je to, že veřejnost věnuje každému případu, který je takto zveřejněn, velkou pozornost, a díky tomu je úspěšnost při pátrání tak vysoká.

Velkým pomocníkem je také sytém AMBER Alert (ZDE), což je systém, který upozorní na pohřešované dítě. Policie České republiky bude od letošního Pomněnkového dne předsedat Evropské síti policejních expertů pro pátrání po pohřešovaných dětech a předsedou se stane plk. Jan Rybár, vedoucí odboru pátrání úřadu služby kriminální policie a vyšetřování.

Při každém oznámení o pohřešování vyvinou policisté maximální úsilí. Velmi často však pátrají po dětech, které své útěky opakují a tím zatěžují celý systém pátrání po osobách. Bez ohledu na tuto skutečnost je každému oznámení věnována pozornost, ať se jedná o chronického útěkáře, či dítě, které se ztratilo poprvé.

I přes veškeré úsilí všech policistů a ostatních příslušníků IZS a samozřejmě veřejnosti se v průběhu posledních dvaceti let nepodařilo dovést téměř dvacet případů pohřešování dětí do zdárného konce, tedy nepodařilo se děti vypátrat. Neznamená to, že se policisté těmto případům již nevěnují. Naopak, neustále se snaží i po letech hledat nové indicie a stopy, které je mohou dovést k objasnění osudu pohřešovaného dítěte.