Stížnost odmítl výbor tří soudců složený z předsedy Charlana Hajijeva z Ázerbájdžánu, Erika Møseho z Norska a Dmitrije Dědova z Ruské federace.

Rozhodnutí výboru obsahuje jednověté odůvodnění, podle kterého „Soud neshledal žádné známky porušení práv a svobod obsažených v Úmluvě anebo jejích protokolech“. Text přikládáme.

Nepotvrdily se tak spekulace českých úřadů, že Soud odmítl stížnost z formálních důvodů nebo pro nevyčerpání opravných prostředků v Norsku.

Jak uvedl další z právních zástupců Evy Michalákové Pavel Hasenkopf, samotné rozhodnutí považuje za nedostatečně vyargumentované a odporující dosavadní judikatuře Evropského soudního dvora. Rovněž zůstává nejasné, jak je možné, že rozhodnutí bylo doručeno až nyní.

V každém případě se tím definitivně otevírá cesta k podání nové žaloby v Norsku podle § 4-21 zákona ze dne 17. července 1992 č. 100 o sociálním zabezpečení dětí (Barnevernloven, Child Welfare Services Act). Žalobu připravuje známá norská advokátka Janne Rebecca Fjelnseth.

„Současně je ale třeba dodat, že tento typ žalob je v Norsku v drtivé většině případů zamítán, nejdříve pro pochybnosti o zlepšení situace v biologické rodině, později s odkazem na to, že dítě si již vytvořilo u pěstounů pevné vazby,“ popisuje běžnou praxi Pavel Hasenkopf a pokračuje: „Podstatou této žaloby je uznání tvrzení Barnevernu, že matka byla nezpůsobilá starat se o své děti, a důvodem k jejímu podání je napravení rodičů.“

Nejedná se proto o opravný prostředek, jak ho chápou české úřady. „Eva Michaláková se touto žalobou teoreticky může obracet na Barnevern každý rok a její žádost může být pravidelně odmítána až do 18. narozenin jejich dětí,“ doplňuje Hasenkopf.

Uvítal v této souvislosti aktivitu prezidenta republiky Miloše Zemana, který včera veřejně deklaroval, že je připraven ve prospěch rodiny Michalákových intervenovat. „Příslibu prezidenta si vážíme a rádi bychom mu tlumočili poděkování Evy Michalákové, s níž jsme v každodenním kontaktu.“

David a Denis Michalákovi byli před třemi roky odebráni české matce žijící v Norsku pro podezření z užití násilí a sexuálního zneužívání a umístěni do pěstounské péče. Matka od začátku obvinění kategoricky popírá a v otázce použití násilí přiznává jen běžné výchovné plácnutí. Původní udání ze školky a od přechodné pěstounky později nepotvrdila ani norská policie, ani lékařské zprávy a v nejzávažnějších obviněních dokonce nepadlo ani trestní oznámení. Přesto děti i nadále zůstávají v pěstounské péči norské rodiny a matka se s nimi smí vídat jen dvakrát ročně na dvě hodiny. Právo na kontakt je upřeno i dalším příslušníkům rodiny Michalákových, kteří žijí v České republice. Aktuálně hrozí, že matka bude rodičovských práv zbavena úplně a děti budou dány v Norsku k adopci. 

Citace ze zákona ze dne 17. července 1992  č. 100, o sociálním zabezpečení dětí, která popisuje proces žádostí  o vrácení dítěte do péče rodičů

§ 4-21. Zrušení rozhodnutí o svěření dítěte do péče

(1) 1. Krajská komise může zrušit rozhodnutí o svěření dítěte do péče, pokud existuje velká pravděpodobnost, že rodiče dokáží dítěti zajistit zodpovědnou péči.

2. Rozhodnutí se však nemůže zrušit, pokud si dítě vytvořilo takový vztah k lidem a prostředí, kde se nachází, že by přemístění dítěte mohlo dítěti způsobit závažné problémy.

       3. Před zrušením rozhodnutí mají pěstouni dítěte právo se vyjádřit.

(2) 1. Strany nemohou požadovat, aby se zrušení rozhodnutí o svěření dítěte do péče projednávalo krajskou komisí, pokud byl případ krajskou komisí nebo soudy projednáván během posledních dvanácti měsíců.

2. Pokud žádosti o zrušení nebylo vyhověno v předchozím rozhodnutí nebo rozsudku s odkazem na § 4-21 odst. 1 bod 2, může se nové projednání požadovat pouze tehdy, pokud lze doložit, že v situaci dítěte nastaly významné změny."