Sdružení českých spotřebitelů (SČS) věc nevnímá dramaticky. Každý nový zákon při svém „uvedení do provozu“ může přinést určité problémy; tak zásadní reforma, kterou nový občanský zákon nepochybně přináší, nemůže být výjimkou, spíše naopak. Teprve praxe ukáže, zda v některých aspektech došlo k oslabení pozice spotřebitele, jak avizují některé spotřebitelské organizace. V novém zákoníku nicméně zůstávají dle odborníků nejasná řešení např. toho, zda kupující při odstoupení od smlouvy či výměně věci má vrátit užitek (opotřebení věci). Anebo - k nepřiměřenému ujednání ve smlouvě se nebude přihlížet, pokud se ho ovšem spotřebitel nedovolá – no víme, že spotřebitel se je bohužel schopen i ve smlouvě ve svůj neprospěch dovolat ledasčeho. A najdeme jistě více příkladů.

„Zákonná ochrana spotřebitele je nepochybně věcí i konkrétních regulativních opatření, nicméně jen do určité míry“, říká Libor Dupal, předseda Sdružení českých spotřebitelů (SČS) a pokračuje: „SČS považuje za ještě významnější celkové pojetí práva a jeho vyznění, jeho uplatňování. Není pochyb, že provedeme-li bilanci konkrétních regulativních opatření vnitřního trhu, evropské právo straní spotřebiteli. Skutečnost už zdaleka tak jednoduchá není. Český spotřebitel se pohybuje v prostředí, kde je „trestán“ za svou důvěřivost a v reálném výsledku „právo přeje chytrým“. Spotřebitele máme vzdělávat, vzdělávat a zase vzdělávat - v čem všem by ale musel být odborníkem při nejmenším na úrovni výučního listu, maturity či vysokoškolského diplomu? Věříme, že nový občanský zákoník může být pregnantnějším rámcem pro ochranu spotřebitele, nicméně bude záležet na konkrétním uplatňování a postoji zainteresovaných stran a posléze soudů.“ 

Zpět k „záruce“. Stávající kodex stanovuje záruku, podle níž se spotřebitel může domáhat odstranění vady, která se projeví kdykoliv ve 2-leté záruční době (pro spotřební zboží a věci na zakázku). Práva spotřebitele se řídí podle toho, zda je vada opravitelná či nikoliv, zda opakované vady brání řádnému užívání věci aj. S ohledem na právě popsané, se znění nového zákoníku liší významně: 24-měsíční lhůta se totiž nevztahuje k zákonné záruce na jakost, ale je to doba, během níž spotřebitel může reklamovat vadné smluvní plnění; jedná se tedy o vady, které zakoupené zboží mělo (byť třeba skrytě) již při zakoupení. V průběhu prvních 6 měsíců je na prodávajícím, aby prokázal, že zboží vady při přidání nemělo. Spotřebitelská práva (sleva, výměna, odstoupení od smlouvy) se nyní budou posuzovat nikoliv k opravitelnosti či neopravitelnosti výrobku, ale ve vztahu k závažnosti vady. „Doba záruky na jakost nyní nebude regulativně upravena, a je třeba zdůraznit, že je to tak v pořádku a je to plně v souladu s evropskou legislativou“, vysvětluje k tomu Dupal: „Spotřebitelé si na tuto skutečnost budou muset zvyknout, je to jistě krok k posílení soukromoprávního vztahu mezi prodávajícím a spotřebitelem; ale my se neobáváme dramatických změn na trhu. Již dnes se záruka nevztahuje na opotřebení vzniklá běžným užíváním; a snad každý spotřebitel má zkušenost, že mnoho prodejců má svoji reklamační strategii založenou na argumentaci, že jakákoliv vada byla způsobena běžným anebo i nesprávným užíváním věci: Již dnes tedy musel spotřebitel své zákonné právo složitě obhajovat a ne vždy se nám to dařilo.“ Záruka se tak stane nikoliv formální deklarací zákonné povinnosti, ze které se prodejce spíše snažil vykličkovat, ale jeho „osobním“ závazkem, byť vyjádřeným třeba v reklamě, na obalu a podobně. Je důležité, že pokud by v různých formách byla vyjádřena záruční doba odlišně, platí ta delší lhůta.

Objevily se obavy, že „za záruku se bude platit“. Pokud tím rozumíme, že budeme platit za kvalitu, nelze namítat. Asi očekáváme jinou kvalitu (a tedy i životnost) obuvi za 300 Kč a za 3000 Kč. A není neobvyklé, že za zboží dlouhodobě užitné hodnoty, jako jsou velké domácí spotřebiče, automobily apod. prodejce nabízí delší dobu záruky než 24 měsíce za úplatu. Na tom se tedy ani v budoucnu nic nemění. Bude na spotřebiteli, aby si délku záruky při nákupu hlídal v souladu se svým očekáváním. Je velmi pravděpodobné, že záruka se u některých výrobků dokonce prodlouží. Konkurence zde bude hrát zásadní roli.

A objevují se rovněž argumenty, že spotřebitel bude zcela v rukou prodejce, který si záruku libovolně omezí v neprospěch spotřebitele. Již z výše uvedeného vyplývá, že by to bylo pro takového prodejce sebevražedné. Uvedená obava ale zejména zcela pomíjí roli výrobce. Ten, pokud – například - svoji kampaň založí na záruce pěti či více let, samozřejmě nepovolí prodejci tuto jeho konkurenční výhodu „podrazit“.

Pro SČS nový občanský zákoník znamená zesílenou komunikaci vůči spotřebitelům, aby si určitá rizika, ale i výhody nové právní úpravy uvědomili a porozuměli jim; a aby i chápali svůj větší význam a moc při uzavírání smluvního vztahu s poskytovatelem služby.

Sdružení českých spotřebitelů (SČS) si klade za cíl hájit oprávněné zájmy a práva spotřebitelů na vnitřním trhu EU a ČR, přičemž zdůrazňuje preventivní stránku ochrany zájmů spotřebitelů: „Jen poučený spotřebitel se dokáže účinně hájit“. SČS působí v řadě oblastí - pokrývají odbornosti ve vztahu k bezpečnosti a kvalitě výrobků a služeb, normalizaci, finančním službám aj.