Co říkáte na povolení západních zemí používat americké a britsko-francouzské rakety k útokům na území Ruska? Je to to pravé k odstrašení Ruska, nebo je to jen další eskalace konfliktu?
Ukrajina útočí hluboko na území Ruské federace raketami, drony a střelami s plochou dráhou letu prakticky od počátku konfliktu. Jejími cíli jsou logistické uzly, výrobní podniky, ropné rafinerie, přístavy a letiště, včetně těch, z nichž startují ruské strategické bombardéry. Tyto útoky by samozřejmě nebyly možné bez přístupu ke zpravodajským informacím, poskytovaných Ukrajině víceméně otevřeně ze strany zemí NATO. Ale to už je jiný problém.
Který lídr opozice letos zatím nejvíc boduje?Anketa
Ruská armáda by měla mít daleko větší obavy z jiné informace. Německo sice odmítá poskytnout Ukrajině vysoce výkonné střely s plochou dráhou letu Taurus, ale zato plánuje dodávku více než čtyř tisíc high-tech relativně levných útočných dronů firmy Helsing. Ty jsou ovládány umělou inteligencí a údajně mají schopnost překonat ruské systémy elektronického boje. Dodávky mají začít na počátku příštího roku v počtech, dosahujících až několik stovek těchto vysoce sofistikovaných zbraní měsíčně, a můžou ruskou armádu přijít skutečně draho.
Nasazení těchto dronů s prvky AI ozbrojenými silami Ukrajiny může mít v konečném efektu mnohem větší dopad na situaci na frontě, než umožnění úderů západními raketami hluboko na ruské území, nebo dodávky pár desítek kusů F-16.
Neměl Biden s podobným povolením spíše počkat, až Trump dosedne na prezidentské křeslo?
Určitě. Výsledky voleb měly na uvolnění informace o povolení použít rakety ATACMS na ruském území rozhodně významný podíl. Donald Trump se totiž nijak netají plánem ukončit válku na Ukrajině co nejdříve a vyhnout se další eskalaci vztahů s Ruskem. Jeho postoj reflektuje jak rostoucí problémy Ukrajiny, USA a NATO, tak fakt, že válka na Ukrajině spěje k bodu zlomu, kdy je ruské vítězství stále pravděpodobnější.
Bidenova administrativa zřejmě předpokládala, že Rusko neudělá před nástupem Trumpa do úřadu nic, co by situaci mohlo eskalovat, a počítala s tím, že vlastní eskalací situace sváže Trumpově administrativě ruce při hledání diplomatického řešení.
Jak už ale víme, Biden a jeho lidé začali v podstatě okamžitě po zveřejnění informací o povolení útoků lavírovat a vysvětlovat, že „prezident to tak nemyslel“. Pokud se Trump za této situace dokáže od kroků Bidenovy administrativy oprostit, mohl by zastavit roztáčející se eskalační spirálu zbrojení a vzájemné nevraživosti. Viditelně nehodlá vést s Ruskem zděděnou „horkou“ válku. Je si dobře vědom skutečnosti, že klíčovým protivníkem USA pro toto století jak v ekonomice, vědě a technologiích, tak v oblasti vojenství je a bude Čína. A z toho bude vycházet.
Jak z tohoto pohledu vidíte použití nové balistické rakety na Ukrajině? Je to významné gesto Ruska vůči Západu a NATO?
Budeme se mít v roce 2025 ekonomicky lépe než v roce 2024?Anketa
Těmi mezemi samozřejmě myslím ono svolení – nesvolení použít přesné západní rakety a střely s plochou dráhou letu k útokům na pozemní cíle v hloubce ruského území, údajně udělené Volodymyru Zelenskému americkým prezidentem Joe Bidenem.
Co myslíte tím svolením – nesvolením k použití západních raket? To by naše čtenáře určitě zajímalo…
Myslím tím podivný způsob, jakým bylo ono údajné americké povolení ukrajinskému režimu, použít rakety ATACSM s dostřelem až 300 km k zásahům cílů v hloubce ruského území, vyhlášeno. Bidenova administrativa ho nikdy oficiálně nepotvrdila.
Bezprostředně po zveřejnění prvotní informace v listu The New York Times zveřejnil francouzský deník Le Figaro na svých internetových stránkách informaci, že se k americkému povolení připojily i Velká Británie a Francie a daly souhlas s použitím jejich střel.
Mediálně to tedy vypadalo, že tři nejvýznamnější země NATO daly zelenou požadavku Volodymyra Zelenského umožnit Ukrajině použití jejich střel a raket dalekého dosahu k útokům hluboko na území Ruska. Ale už pouhých pár hodin po zveřejnění Le Figaro původní zprávu o udělení povolení k používání britských střel Storm Shadow a francouzských SCALP na ruském území ze svých webových stránek odstranil.
Mezitím zareagovala i americká administrativa. Nejprve se objevila informace, že povolení bylo uděleno pouze pro Ukrajinci obsazenou Kurskou oblast v souvislosti s nasazením severokorejských vojáků v bojích na jejím území, a to pouze raketami ATACMS s dosahem 165 km. Následovalo prohlášení francouzského ministra zahraničí Jean-Noël Barraulta před jednáním ministrů EU v Bruselu, že Francie zákaz dálkových úderů na Ruskou federaci nezrušila.
Zdálo se, že Velká Británie, i když zůstala „ve hře“ sama, přece jen nakonec povolení zasahovat cíle hluboko na ruském území střelami Storm Shadow Ukrajině udělí. Pak ale přišla studená sprcha. Protože se USA na vývoji těchto střel podílely a dodávají pro ně klíčové komponenty, podléhá jejich vývoz a bojové nasazení souhlasu americké administrativy. Američané nakonec povolení Británii odmítli udělit a celá akce, spuštěná jediným článkem v amerických médiích, tak vyzněla jako pouhé plácnutí do vody.
Jaký by podle vás byl cíl takového kroku? Nějaký důvod přece zveřejnění informace o svolení použít rakety ATACMS mít muselo?
Samozřejmě za tím mohlo být cílené testování reakce veřejnosti v USA a politických kruhů západních zemí na podobný krok. Nebo snaha dotlačit Rusko k demonstrativnímu použití jaderné zbraně, což by ho zásadně zdiskreditovalo. Celá kauza má ale jeden nesmírně zajímavý rozměr. Minulý rok americká CNN jmenovala novým výkonným ředitelem a předsedou správní rady bývalého šéfa britské veřejnoprávní BBC a později listu The New York Times, Marka Thompsona. Thompsonovy velmi úzké vazby k BBC a obdiv k Velké Británii mohly stát i za zveřejněním původní zprávy v jím ještě nedávno řízeném deníku. Jejím cílem mohlo být nastartování mediální kampaně, z níž by současné vedení USA mělo problémy vycouvat a nezbývalo by mu nic jiného, než povolení oficiálně udělit.
Měla by Česká republika přistoupit k BRICS?Anketa
Jakou raketu vlastně Rusko u Dněpropetrovska použilo? Údajně se jednalo o úplnou novinku…
Ruská armáda historicky poprvé bojově použila k útoku na závod Južmaš raketu středního doletu nového, na západě dosud neznámého raketového systému. Prezident Putin ho v komentáři k útoku označil jako „Orešnik“ (v českém překladu „lískový oříšek“). Ze strany Ruska se tedy nejednalo o použití strategické balistické rakety ICBM, jak o útoku původně informovala Ukrajina.
Rakety středního doletu jsou označovány v závislosti na doletu jako MRBM (Medium Range Ballistic Missiles, s doletem do 2500 km), případně IRBM (Intermediate-range Ballistic Missile, s doletem do 5500 km). „Orešnik“, jehož rakety jsou schopné podle dostupných informací zasáhnout cíle ve vzdálenosti větší než 5000 kilometrů, tedy spadá do kategorie IRBM. Použitý nosič je zřejmě dvoustupňový, s motory na tuhé pohonné hmoty. Vzdálenost 800 kilometrů mezi místem odpálení a cílem urazila raketa za 15 minut. Ve verzi, jejíž použití jsme mohli vidět na poněkud apokalyptických záběrech, zveřejněných ukrajinskou stranou, raketa nesla šest hlavic, pravděpodobně s koncovým navedením. Každá hlavice se před dopadem na cíl rozdělila na šest segmentů.
Segmenty neobsahovaly výbušné náplně a vlastně je ani nepotřebovaly. K dosažení impozantního ničivého efektu jim stačila kinetická energie, získaná díky dopadové rychlosti téměř čtyř kilometrů za sekundu. Při předpokládané hmotnosti jednoho segmentu kolem 30 kg se při jeho dopadu vyvinula energie kolem 240 MJ, odpovídající výbuchu přibližně 50 kg TNT. Při celkem 36 segmentech to představuje ekvivalent výbuchu 1,8 tuny TNT, navíc doplněných vysokou teplotou plynů, které je obklopovaly, a bořivým efektem v důsledku otřesů půdy při nárazu a pronikání segmentů do hloubky podloží.
Podle slov prezidenta Putina se u raket kompletu „Orešnik“ nepočítá s jadernými hlavicemi. To by mohlo znamenat, že se skutečně nejedná o nejaderné použití hypotetického kompletu R-26 Rubež. Ten je uzpůsoben k nesení až tří jaderných hlavic o mohutnosti kolem 100 kilotun TNT, tedy pětkrát výkonnějších, než byla americká atomová bomba Fat Man, která zničila japonské město Nagasaki.
A drobná zajímavost na závěr. Rusko při použití této rakety splnilo své mezinárodní závazky tím, že uzavřelo vzdušný prostor v místech, kde raketa prolétala, a s půlhodinovým předstihem oznámilo americké straně její odpálení v rámci systému výměny informací o zkouškách balistických raket, a to včetně cíle, na který bude zamířena. Umožnilo tak mj. informovat i ukrajinskou stranu, aby stáhla ze závodu své lidi a předešla obětem.
Po projevu, besedě a vypískání propalestinskými studenty našeho ministra zahraničí Lipavského jsme se stali dalším viditelným terčem případných teroristů? Vidíte to takto?
Jako manažer Centra pro výzkum terorismu se těmito otázkami zabývám dlouhodobě a poměrně důkladně. ČR je viditelným terčem případných teroristů už hodně dlouho, a osoba pana Lipavského, který je na mezinárodní scéně spíše směšnou figurkou než politickým představitelem českého státu, s tím nemá příliš co do činění. To „vypískání“ souviselo jednoznačně se zahraničněpolitickými postoji ČR, věrně kopírujícími postoje Velké Británie a USA, nikoliv s „osobností“ pana Lipavského.
Příští vláda by měla této oblasti rozhodně věnovat podstatně větší pozornost. Mám totiž obavu, že stejně jako si USA za druhé světové války šetřily několik japonských měst pro budoucí demonstrativní použití jaderných bomb, mohou si i případní teroristé šetřit ve sladkých snech o absolutní bezpečnosti podřimující občany a bezpečnostní složky ČR k provedení demonstrativního útoku s vysoce smrtícími následky. Nestraším, pouze konstatuji.
Přibývá Ukrajinců, kteří se u nás dopouštějí trestné činnosti, a přitom nejsou vypovídáni zpět do vlasti, kde by jistě museli okamžitě narukovat. Máme si ponechávat i ty, kteří mají oplétačky se zákonem?
Už v únoru letošního roku se ministr Rakušan chlubil, že Ukrajinec, který bude v ČR pravomocně odsouzen za spáchání trestného činu, bude vyhoštěn zpět na Ukrajinu. Odvolával se přitom na novelizovaný zákon „lex Ukrajina“, který to skutečně původně neumožňoval. Ukrajinci, kteří k nám přišli v souvislosti s válkou, nejsou totiž držiteli azylu, ale požívají takzvanou dočasnou ochranu a poslední novela zákona zrušila výjimku, která stanovovala odklad realizace trestu vyhoštění pro odsouzené osoby z Ukrajiny.
Ukrajinci byli ještě loni zpět na Ukrajinu prakticky nevyhostitelní, protože tam probíhá válečný konflikt. Podle nyní platné úpravy jim ale může soud vyslovit trest v podobě zákazu pobytu, což v praxi znamená, že dočasná ochrana pro ně v případě odsouzení končí a přistupuje se k nim jako ke kterémukoliv jinému cizinci.
Počet trestných činů spáchaných Ukrajinci na území ČR prokazatelně roste, a to včetně těch skutečně závažných. Oficiální informace o skutečném stavu ze strany ministerstva vnitra chybí nejen ve veřejném prostoru, ale dožadují se jich často marně i poslanci opozičních stran. Tresty, udělované českými soudy občanům Ukrajiny i za poměrně závažné trestné činy, jsou velmi často jen velmi symbolické a jejich vymahatelnost je navíc téměř nulová. Odsouzený prostě „zmizí“ v diaspoře. Nepodařilo se mi také dohledat ani jednu informaci o tom, že by skutečně došlo k vyhoštění státního příslušníka Ukrajiny zpět do jeho vlasti, aby se mohl zapojit do boje za osvobození jejího území od ruské okupace a odčinit tak svou vinu.
Tyto informace mě nutně vedou k závěru, že podstata otázky není v tom, zda si máme, nebo nemáme ponechávat v ČR Ukrajince, kteří zde páchají trestnou činnost. Problém je jednoznačně v liknavosti a nezájmu MV a MZV o bezpečnostní situaci v ČR a v jejich neschopnosti řešit i relativně jednoduché problémy. Jejich šéfové tím ovšem riskují nařčení z narušování obranyschopnosti Ukrajiny a hněv jejího šéfa Volodymyra Zelenského.
Neobáváte se omezeného jaderného konfliktu? Dráždění „hada bosou nohou“ by nemuselo zůstat jen u výhrůžek. Aby se nám Vánoce nebo Nový rok nezměnily, co se týká rachejtlí, na poněkud jinou světelnou přehlídku?
Myslím, že letošní Vánoce nám bude ještě dáno strávit v klidu a míru. Paradoxně mě v tom utvrdil úder IRBM Orešnik na ukrajinskou fabriku na výrobu raket Južmaš. Ruská odpověď na útoky raketami ATACMS a střel Storm Shadow v oblasti Kurska sice vypadala děsivě, ve skutečnosti ale byla víceméně symbolická. Rád bych věřil, že ti, kterým byla primárně určena, pochopili její poselství.
Jaký ale bude vývoj situace příští rok, to lze jen obtížně predikovat. Britskou provokaci s oznámením povolení používat rakety ATACMS o dostřelu 300 km na území Ruska se aktuálně podařilo ustát, ale přesto vykázala velký eskalační potenciál. Naznačuje to i usnesení Parlamentního shromáždění NATO, navrhující poskytnout Ukrajině rakety středního doletu v terminologii již neplatné smlouvy INF od jednoho do pěti a půl tisíců kilometrů.
Usnesení PS NATO samozřejmě není závazné. Navíc existuje jen málo možností, jak případné rozhodnutí naplnit, i kdyby se administrativa „chromé kachny“ Bidena pro tento krok nakonec rozhodla. Jediným momentálně dostupným prostředkem tohoto dosahu je totiž americký Tomahawk. Letecké rakety JASSM-ER s dosahem kolem tisíce km, které lze používat s letouny F-16, by byly jen jakousi „náplastí“ pro zaplácnutí hypertrofovaných ukrajinských ambicí.
Převedení některého z těchto systémů na Ukrajinu by ale v každém případě znamenalo velmi závažnou eskalaci konfliktu. Zejména vzhledem k nedávno uniklé informaci o utajovaných debatách uvnitř Bidenovy administrativy o možnosti poskytnout Ukrajině jaderné zbraně. Pokud by k tomu skutečně došlo, byla by válka mezi RF, podporovanou jejími spojenci, a USA, podporovanými zeměmi NATO, prakticky nevyhnutelná. Začala by zřejmě nejadernými údery na kritické body zemí, které poskytly rakety Ukrajině, na Británii, Francii a pravděpodobně i na základny USA v Evropě. A od toho by byl už jen krůček k použití jaderných zbraní. Věřme, že rozum nakonec zvítězí.
Jsou za nejrůznějšími problémy samí ruští špioni? Mám na mysli třeba aktuální pád nákladního letadla DHL v Německu, zásadně porušené podmořské kabely v Baltu a na severu Evropy?
Pánové Lipavský, Koudelka, Rakušan nebo Votápek by vám určitě odpověděli kladně. A uvedli by určitě i mnoho dalších příkladů, Vrběticemi a ricinovou kauzou počínaje a konče pokusem jakéhosi cvoka zapálit ve vozovně autobus Dopravního podniku města Prahy, údajně s cílem způsobit kolaps pražské dopravy.
Já jejich názor z mnoha dobrých důvodů nesdílím. Osobně bych tyto lidi považoval za relativně neškodné paranoiky, kdyby momentálně nebyli u moci, kdyby se nesnažili své představy vydávat za skutečnost a co je nejhorší, ohýbat podle nich realitu našich životů. Víc k tomu asi nemám co dodat.
Čekáte íránskou odpověď na izraelské nálety? Vyčkává teheránský režim na vhodnou příležitost, nebo došlo k ustavení jakéhosi „status quo“?
Pokud mohu soudit z dostupných informací, Írán vyčkává a připravuje se na odvetu. Jeho vedení si nemůže dovolit jen tak přejít „potupu“, kterou utrpělo v důsledku izraelských útoků. Ztratilo by kredit jak v očích okolního muslimského světa, tak u svých občanů. Status quo můžete ustavit na základě diplomatických jednání po skončení války. A ta ještě ani nezačala.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Souhlasíte s Jaroslavem Štefcem?
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
válka na Ukrajině
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Stručné informace týkající se tohoto konfliktu aktualizované ČTK několikrát do hodiny naleznete na této stránce. Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Václav Fiala
