Citovaný výzkum neziskového ústavu STEM (www.stem.cz) byl proveden na reprezentativním souboru obyvatel České republiky starších 18 let ve dnech 9. až 24. října 2018. Respondenti byli vybráni metodou kvótního výběru. Na otázky odpověděl soubor 1011 respondentů. Na výzkumu pracovalo 224 tazatelů (PAPI, CAPI). Výzkumná série TRENDY je hrazena jen z prostředků STEM a nezávisí na žádném zadavateli mimo STEM.

V říjnovém průzkumu se STEM zaměřil na postoje českých občanů k uprchlíkům a na hodnocení politiky české vlády vůči migrantům.

Strach z uprchlíků dnes mají více než dvě třetiny obyvatel (71 %). Větší ohrožení však lidé spojují s rozšířením islámu v naší zemi. Obává se ho více než osmdesát procent českých občanů (86 %).

Srovnáme-li výsledky současného průzkumu s výzkumem STEM ze září 2015, kdy v Evropě vrcholila migrační krize, nevidíme výraznější změnu. Naznačuje to, že obavy z uprchlíků i obecněji z migrace ze Středního Východu nevyplývají z naléhavosti situace a hlubší zkušenosti, ale mají spíše emotivní charakter, zračí strach z neznámého, potenciálního rizika.

Strach z uprchlíků i strach z rozšíření islámu podle očekávání souvisí s věkem a s úrovní vzdělání: větší strach mají lidé starší 60 let (70 % má strach z uprchlíků, 90 % má strach z islámu) a lidé s nižším vzděláním. Rozdíly jsou zřetelné, nejsou však zásadní. Zvláště strach z rozšíření islámu je na vysoké úrovni napříč různými skupinami naší společnosti.

Obavy z uprchlíků jsou podobné jako v roce 2015, přesto mezi lidmi oproti podzimu 2016 posílil pocit, že se situace s uprchlíky v Evropě zlepšuje. Stále však má tento názor menšinové zastoupení (31 %).

Z hodnocení politiky české vlády vůči uprchlíkům vyplývá, že dvoutřetinová většina občanů (67 %) ji považuje za správnou. V roce 2015 nebyl názor veřejnosti tak jednoznačný. Ovšem je třeba dodat, že stále téměř polovině občanů není politika vlády vůči uprchlíkům srozumitelná (v letech 2015 a 2016 byl tento podíl ještě významně vyšší).

Jak spolu souvisí správnost a srozumitelnost vládní politiky vůči migrantům? Prokřížíme-li obě charakteristiky, dostaneme jednoduchou typologii: ukazuje, že podíl lidí, kteří vládě v řešení uprchlické krize rozumí a její postup pokládají za správný, převažuje nad lidmi s názorem opačným. Situace je odlišná od podzimu 2015, kdy spíše dominovali ti, kteří vládnímu postupu nerozuměli a neschvalovali ho.

Je zajímavé, že ocenění vládní politiky vůči uprchlíkům nezávisí významně na úrovni vzdělání, je ale rozdílné v různých věkových skupinách (18-29 let: 56 % pozitivních hodnocení, 30-44 let: 68 %, 45-59 let: 64 %, 60 a více let: 73 %). Přístup vlády k migrantské otázce považují většinou za správný nejen stoupenci vládních stran, ale také příznivci ODS, KSČM, Pirátů, KDU-ČSL, v nižší míře také STAN. Pouze mezi sympatizanty SPD mírně převažuje kritika vlády. Srozumitelnost vládní politiky vůči uprchlíkům oceňují především stoupenci hnutí ANO. V ostatních voličských skupinách již názor není tak jednoznačný.

Hodnocení vlády je jedna věc. Zajímavé je také zjistit, jak dalece aktivní jsou sami dotázaní. Výsledek je zcela jasný a vypovídá o setrvale odtažitém osobním postoji k uprchlíkům. Ochotu k pomoci uprchlíkům vyjadřuje v říjnovém průzkumu necelá čtvrtina občanů (23 %). Tento podíl je podobný jako v letech 2015 a 2016. Mírně vyšší je ochota pomoci uprchlíkům mezi lidmi s vysokoškolským vzděláním (34 %) a lidmi dobře finančně zajištěnými (35 %), dále také mezi těmi, kteří z uprchlíků nemají strach (41 %).

Zamyslíme-li se nad uvedenými daty, vyvstává otazník, do jaké míry je mínění veřejnosti schopno odlišit mezi uprchlíkem a ekonomickým migrantem. Má důvěru v odpovědné posouzení uprchlického statutu od domácích a mezinárodních institucí? Proč zrovna naši občané vyjadřují velmi nízkou solidaritu s uprchlíky v mezinárodním srovnání? Lze tuto oblast projasnit a vysvětlit bezpečnostní rizika? Existují příklady dobré praxe a zvládnutí složitého migračního problému? To jsou jen některé otázky, na které by bylo dobré hledat odpovědi.