Z článku i z citovaných prohlášení zadavatele však vyplývá pouze nepochopení fungování správního řízení, dozorové role ÚOHS a neznalost principů hospodářské soutěže.

V prvé řadě je třeba zdůraznit, že uvedená problematika, tedy nákup akcií dopravní společnosti zadavatelem, dosud nebyla z pohledu veřejných zakázek řešena a jedná se o téma z právního hlediska značně komplikované. Navíc věc přesahuje regionální charakter, neboť na rozhodnutí, zda jde o legální způsob, jak si zajistit autobusovou dopravu, čekají jistě i další kraje.

Správní řízení je dle českého právního řádu dvojinstanční, tedy proti rozhodnutí prvního stupně je možno podat opravný prostředek a rozhodnutí je následně přezkoumáno instancí druhou. Není přitom výjimečné, že druhý stupeň zjistí pochybení a napadené rozhodnutí zruší a vrátí k opětovnému přezkoumání do stupně prvního. Předmětné rozhodnutí nebylo pravomocné a skutečnost, že bylo napadeno rozkladem, svědčí o tom, že s ním nebyli všichni účastníci ztotožnění.

Pro zástupce Libereckého kraje se přitom musí jednat o standardní a jim jistě důvěrně známý postup, neboť jejich krajský úřad funguje mimo jiné jako druhoinstanční orgán, který jistě také občas ruší rozhodnutí první instance. Avšak když obdobnou věc udělá ÚOHS, pak kraj tento krok bez jakýchkoliv důkazů označí za „předem připravený scénář“. Zadavatel má přitom k dispozici velice podrobně odůvodněné druhostupňové rozhodnutí ÚOHS, v němž je do detailu popsáno, jaké nedostatky byly shledány v rozhodnutí prvního stupně a musí mu být jasné, že jde o důvody relevantní. To, že nejsou v souladu se záměry zadavatele, již nemůže ÚOHS ve své dozorové činnosti zohledňovat.

Naprosto nepochopitelné je vyjádření kraje o tom, že Úřad „brání monopol“. Kraj přece musel autobusovou dopravu vysoutěžit ve veřejné zakázce, takže je zarážející, když uchazeče, kterého si sám vybral, označuje nyní za monopolistu. A jestliže stávající dopravce ze soutěže nevzešel, pak je za vzniklou situaci kraj zodpovědný o to více. Je zcela v jeho moci, aby si vypsal nové zadávací řízení, ve kterém vysoutěží jinou společnost, pokud mu stávající nevyhovuje.

Je nicméně zarážející, že kraj nyní zadal autobusovou obslužnost napřímo, přestože předtím vybíral dopravce v zadávacím řízení. To si nicméně sám zrušil, i když pro zrušení neměl zákonný důvod. S věcí neobeznámený občan by se nejspíše mohl domnívat, že zadavateli se prostě nelíbila společnost, která podala nejvhodnější nabídku.

Úřad kraji nijak nebrání ani v tom, aby našel jiné řešení. Jedinou podmínkou je, že musí postupovat podle zákona. Současně upozorňuji, že konečné rozhodnutí Úřadu ve věci nebylo dosud vydáno.

Na tendeční a mnohokrát vyřčené invektivy, které se objevily v Lidových novinách ve čtvrtečním komentáři Jana Klesly, nepovažuje Úřad za nutné reagovat, protože všechna zmiňovaná témata již v minulosti podrobně rozebral a vysvětlil. Tedy minimálně tomu publiku, které je schopno nezaujatého pohledu, není předpojaté a poslouchá i argumenty druhé strany.

Petr Rafaj, předseda ÚOHS