Jednalo se o peněžní prostředky zahrnuté do majetkových podstat dlužníků, které měly být použity na úhradu pohledávek věřitelů a dalších pohledávek vzešlých z insolvenčního řízení nebo vráceny dotčeným dlužníkům.

Obviněná insolvenční správkyně svým jednáním porušila zákonem uloženou povinnost spravovat cizí majetek a způsobila tak nemalou škodu věřitelům. Za to si mimo jiné vysloužila trest propadnutí věci.

ÚZSVM následně tuto finanční částku převedl na zvláštní účet Ministerstva spravedlnosti na pomoc obětem majetkových trestných činů.