Tyto další náklady zbytečně dopadají na bedra dlužníků. Pojišťovna má povinnost tyto rutinní úkony vykonávat sama.

Na veřejného ochránce práv se obrátila stěžovatelka, která nesouhlasila s dluhem, který po ní vymáhala její zdravotní pojišťovna prostřednictvím soudního exekutora.

Zjistili jsme, že pojišťovna dluh vymáhala oprávněně. Pochybila ale v tom, že si k sepsání návrhu na nařízení exekuce najala externího právníka, který svou práci ohodnotil na dalších 17 000 korun. Původní dluh tak zbytečně narostl o další významnou položku.

Při vymáhání nedoplatků má zdravotní pojišťovna povinnost vymáhat dluhy sama. Ve složitějších případech lze připustit, že využije služeb soudního exekutora. Není však možné, aby sepsání rutinního návrhu k soudnímu exekutorovi delegovala na najatého advokáta a náklady na jeho služby pak vymáhala po dlužníkovi.

Zdravotní pojišťovna je zvláštním druhem právnické osoby, zřízené především za účelem provádění veřejného zdravotního pojištění. Výkon této činnosti představuje výkon státní správy, a v tomto ohledu je tedy třeba na zdravotní pojišťovny nahlížet obdobně jako na orgány státu jako takového.

Pojišťovna uznala naši argumentaci a do budoucna zavedla pravidlo, podle kterého nebude pro běžné úkony související s exekucí najímat externí právníky a tím dále navyšovat nesplacené pohledávky svých dlužníků. 

Co může pojištěnec v podobné situaci udělat?

Pokud se pojištěnec dostane do podobné situace, je třeba, aby se bránil v exekučním řízení. V exekučním řízení má oprávněný (věřitel) vůči povinnému (dlužníkovi) právo na náhradu nákladů účelně vynaložených k vymáhání nároku. Lze tedy poukázat na skutečnost, že zdravotní pojišťovna disponuje vlastním právním aparátem, a proto nelze náklady právního zastoupení externím právníkem považovat za účelně vynaložené.