Na ombudsmanku se obrátili rodiče dnes 37 letého muže trpícího paranoidní schizofrenií s žádostí o pomoc s jeho invalidním důchodem. Česká správa sociálního zabezpečení mu ho přiznala od června 2010, ale ve výši pouhých 3 114 Kč. Rodiče uváděli, že už nyní je situace složitá a obávají se budoucnosti, protože jsou oba starobní důchodci, takže nemohou synovi příliš finančně pomáhat a zajistit mu potřebné služby. Byli přesvědčeni, že invalidní důchod měl být synovi přiznán od dřívějšího data a v jiné výši.

Ombudsmanka z podkladů zjistila, že zdravotními obtížemi  v souvislosti s diagnózou paranoidní schizofrenie trpěl už od roku 2003. Z let 2003 – 2010 však neměl k dispozici zdravotní záznamy o léčbě. Jedním z projevů jeho nemoci totiž bylo i odmítání léčby, takže sice byl u lékařů a psychiatrů evidován, rodiče s nimi byli v kontaktu, ale syn obvykle odmítal vycházet z domu a k lékařům docházet. Až v roce 2008 ho lékaři navštívili doma a následně musel být i hospitalizován.

V rámci šetření ombudsmanka poskytla muži pomoc s dohledáním zdravotnické dokumentace z roku 2003, neboť jeho tehdejší ošetřující psychiatrička již dříve ukončila svoji činnost. Na základě upozornění ombudsmanky také ČSSZ došetřila jeho doby studia na vysoké škole. To mělo zásadní vliv na výši jeho důchodu – získal zvýhodněnou výši důchodu jako tzv. mladý invalida. Česká správa sociálního zabezpečení nemocnému muži díky zásahu ombudsmanky nakonec zpětně doplatila částečný invalidní důchod ve výši 3 533 Kč měsíčně od roku 2006 a od roku 2009 mu přiznala plný invalidní důchod ve výši 9 997 Kč měsíčně. Vyplatila mu ho ale jen od roku 2012, tj. za 5 let zpětně.

Přestože se tím sociální situace muže podstatně zlepšila, ombudsmanka nesouhlasí s tím, že byl muži plný invalidní důchod doplacen jen 5 let zpětně (od roku 2012). V takto omezeném rozsahu se důchod zpětně doplácí, když ke zvýšení důchodu došlo na základě nových skutečností. V tomto případě však informace o době vysokoškolského studia nebyly nové, ČSSZ je měla celou dobu k dispozici už od původního řízení o důchodu. ČSSZ byla povinna je došetřit u příslušné vysoké školy, a že tak neučinila, je její chybou. Podle ombudsmanky měl proto být muži invalidní důchod doplacen za celou dobu, tedy ještě téměř za další tři roky (2009 – 2012). Tak to stanoví zákon pro případ, kdy dojde k nesprávnému postupu orgánu sociálního zabezpečení, tj. když k chybě dojde na straně úřadu.

Česká správa sociálního zabezpečení tak svým postupem v rozporu se zákonem připravila stěžovatele o doplatek plného invalidního důchodu za 2 roky a 8 měsíců. Ombudsmanka proto požádala o zjednání nápravy ministryni práce a sociálních věcí. Ani ona však její argumenty neuznala a postup České správy sociálního zabezpečení označila za správný. Protože ani ministryně práce a sociálních věcí nesprávný postup ČSSZ nenapravila, vyrozuměla ochránkyně o svých zjištěních vládu České republiky. Tímto krokem vyčerpala všechny možnosti, které jí k nápravě zjištěného pochybení zákon o veřejném ochránci práv dává.