Památková péče není častým tématem podnětů, s nimiž se lidé na veřejnou ochránkyni práv obracejí. V přibližně třicítce podnětů v posledních dvou letech i v dalších dotazech na informační linku se však objevují i dvě nová témata – tzv. vizuální smog a vyhlašování památkového území.

Problém tzv. vizuálního smogu

Ochránkyně průběžně zaznamenává dotazy i obecně formulované připomínky lidí nespokojených s tzv. vizuálním smogem v historických centrech měst. Jde zejména o množství reklamních zařízení, prvků městského mobiliáře apod. I z diskuzí odborníků v oblasti památkové ochrany vyplývá, že zejména nejednoznačnost posuzování reklamních zařízení a mobiliářů, vnímají jako problém.

Necitlivá reklama může výrazně degradovat veřejný prostor, ale stávající právní nástroje k jejímu omezení či odstranění nejsou dostatečné. Platí to nejen obecně, ale i v případech, kdy je reklama umístěna do památkově chráněné oblasti. Zákony totiž nedávají jednoznačnou odpověď, které druhy reklamy musí jejich vlastník předem projednat s orgánem státní památkové péče a stavebním úřadem.

Ochránkyně apeluje, aby se usilovalo o hledání nástrojů a legislativních cest k nápravě necitlivého či nadměrného umisťování reklamních zařízení, případně mobiliářů v historickém prostoru měst.

Napomoci by mohl nový památkový zákon, který ve svých ustanoveních definuje, co se považuje za reklamní zařízení. Z praxe úřadů vyplývá, že zatím se jako nejúčinnější způsob regulace reklamy ukázalo cílené a dlouhodobé vyjednávání s vlastníky staveb a provozovateli obchodů v historických centrech měst o doporučené vizuální podobě reklamy.

Vyhlašování památkových zón

Od roku 2014 vyhlašuje Ministerstvo kultury památkové zóny v souladu s ústavou formou opatření obecné povahy. Tento postup ochránkyně uvítala, protože proces vyhlášení památkové zóny se tím stal veřejným a vlastníkům nemovitostí v daném území zaručuje právo podat námitky a bránit se. S vyhlášením památkové zóny jim totiž vznikají povinnosti a omezení při nakládání s vlastní nemovitostí. U zákonem uvedených prací musí vlastníci totiž vlastníci nemovitostí v památkové zóně dopředu žádat o vydání závazného stanoviska příslušný orgán státní památkové péče.

Na ochránkyni se v poslední obrací vlastníci nemovitostí s námitkou, že se o vyhlášení památkové zóny nedozvěděli. Písemnost se totiž nedoručuje jednotlivým vlastníkům, ale vyvěšuje se na úřední desce. Tento postup je ale plně v souladu se zákonem.

Zástupce ochránkyně, který se vyřizování podnětů v oblasti památkové péče věnuje, stěžovatele upozornil, že mají možnost se bránit podáním návrhu Ministerstvu kultury na přezkumné řízení. To lze zahájit do tří let od účinnosti opatření obecné povahy, kterou byla památková zóna vyhlášena.

„Tyto stížnosti znovu ukazují, že je v zájmu občanů sledovat úřední desku a zajímat se o to, co obec plánuje. Může to ovlivnit i jejich život a majetek,“ upozorňuje ochránkyně na to, že si lidé stále nedostatečně uvědomují, že by se měli o dění ve svých obcích zajímat.

Někteří stěžovatelé v této souvislosti poukazovali také na určitou nepřiměřenost povinností, které jim vyhlášení památkové zóny přináší, např. když vyhlášená památková zóna zahrnuje kromě obce chatovou oblast v okolí. Majitelé chat pak mají stejnou povinnost žádat památkáře o vydání závazného stanoviska, jako je tomu u vlastníků nemovitostí v obci.

Podle ochránkyně je však možné tento problém řešit vydáním tzv. plánu ochrany podle zákona o státní památkové péči. Vydává ho krajský úřad a může v něm pro určité nemovitosti, které samy nejsou kulturní památkou, obecně vyloučit povinnost mít souhlas památkářů.