Na ombudsmana se obrátil stěžovatel nesouhlasící s tím, že mu úřad povolil pokácet lípu na jeho pozemku a jako kompenzaci mu uložil povinnost vysázet dvě nové lípy a pět let o ně pečovat. Namítal, že lípa nebyla v dobrém stavu a ohrožovala majetek či zdraví osob, což potvrdilo i odborné stanovisku Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Šlo o vzrostlou lípu o obvodu kmene 300 cm, které se při vichřici vylomila mohutná kosterní větev. V místě rozlomení se vyskytovala rozsáhlá hniloba, která z větší části zasahovala kmen i zbývající kosterní větve. Vylomením větve se změnilo těžiště stromu, což v kombinaci s vyhnilým kmenem zhoršilo jeho stabilitu. Stěžovateli bylo doporučeno podat žádost o povolení k pokácení stromu, což učinil. Byl ale přesvědčený, že se na tuto situaci vztahovala výjimka v zákoně: „Povolení není třeba ke kácení dřevin, je-li jejich stavem zřejmě a bezprostředně ohrožen život či zdraví nebo hrozí-li škoda značného rozsahu. Ten, kdo za těchto podmínek provede kácení, oznámí je orgánu ochrany přírody do 15 dnů od provedení kácení.“ Očekával, že mu to úřad potvrdí, ale místo toho obdržel rozhodnutí, kterým mu bylo pokácení povoleno a současně mu byla nařízena náhradní výsadba s následnou péčí o ni po dobu pěti let. S odvoláním ke krajskému úřadu neuspěl, také krajský soud jeho žalobu zamítl, stejně jako nakonec i Nejvyšší správní soud zamítl jeho kasační stížnost.

Vzhledem k tomu, že věc již byla pravomocně rozhodnuta, a to i Nejvyšším správním soudem, nemá ombudsman možnost ji ovlivnit a je povinen rozhodnutí soudů respektovat.

„Zájem na ochraně stromů je jedním z důležitých veřejných zájmů v oblasti ochrany životního prostředí, proto jsou i předpisy v těchto otázkách velmi přísné. Vzrostlé stromy je proto bez povolení možno pokácet jen ve výjimečných případech, kdy jde o zřejmé a bezprostřední ohrožení života či zdraví,“ upozorňuje ombudsman. V tomto případě nelze polemizovat s rozhodnutím soudu, který dovodil, že lípa sice byla poškozená, ale její stav nevyžadoval okamžitý zásah ve formě kácení. Úřady pak dostatečně odůvodnily, v čem spočívá vzniklá ekologická újma a z jakých důvodů uložily náhradní výsadbu, což potvrdil i Nejvyšší správní soud.

Stěžovateli, který s verdiktem soudů a úřadů nesouhlasí a zvažuje možnost obrátit se na Evropský soud pro lidská práva, ombudsman doporučil, aby přesto pečlivě zvážil dobrovolné splnění povinnosti výsadby dvou stromů a následnou péči o ně. Úřady daly najevo připravenost provést nucený výkon rozhodnutí formou exekuce, tj. pokud by stěžovatel povinnost nesplnil, úřady by výsadbu stromů zajistily samy a náklady by po stěžovateli vymáhaly exekučně. V takovém případě by stěžovatel musel uhradit náklady řízení, které mohou být mnohem vyšší ve srovnání s nákupem dvou stromků a zajištění pětileté péče o ně.