Šlo o případy konkrétních advokátů – opatrovníků, kteří takto sníženou odměnu rozporovali. Přestože dali ústavní soudci těmto stěžovatelům zapravdu, nemohli podle zákona zrušit ustanovení celé, ale pouze ty části, na které stížnosti mířily. Ombudsman proto využil své pravomoci a podal Ústavnímu soudu návrh na zrušení sporného paragrafu jako celku. 

„Postupným rušením jednotlivých částí ustanovení došlo ke vzniku nového rozdílného zacházení, a to mezi advokáty-opatrovníky mezi sebou navzájem podle toho, jakou osobu zastupují,“ upozornil ombudsman v návrhu Ústavnímu soudu s tím, že v předchozích případech hodnotil Ústavní soud především rozdílné zacházení mezi advokáty-opatrovníky a advokáty poskytujícími jiné formy právní pomoci.

Fixní odměnu měli podle dnes zrušeného ustanovení dostávat například advokáti – opatrovníci lidí s duševní poruchou nebo těch, kteří nejsou schopní se srozumitelně vyjadřovat. V minulosti byl výčet situací ještě širší. Zafixováním odměn chtěli zákonodárci snížit výdaje státu na právní pomoc. Ústavní soud ale už v minulosti upozornil, že není možné práci advokátů – opatrovníků automaticky považovat za méně náročnou. Někdy naopak může opatrovnictví klást na advokáty větší profesní i lidské nároky.

„Jsem rád, že díky dnešnímu nálezu Ústavního soudu dojde k narovnání podmínek pro všechny advokáty - opatrovníky bez ohledu na to, koho zastupují,“ okomentoval dnešní nález Ústavního soudu ombudsman Stanislav Křeček a doplnil, že jako veřejný ochránce práv monitoruje také naplňování Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením. Ta požaduje zvláštní ochranu zranitelných osob v přístupu ke spravedlnosti. „K tomu, aby byla tato ochrana účinná a kvalitní, je nezbytné, aby měli advokáti mimo jiné také odpovídající odměnu za odvedenou práci. Zastupování lidí duševním onemocněním může být navíc mnohem náročnější a vyžaduje nejen právní vzdělání, ale zejména citlivý přístup a schopnost srozumitelně vysvětlit člověku průběh řízení a obsah soudního rozhodnutí,“ uzavřel ombudsman.