Zástupce ombudsmanky se zabýval stížností týkající se reklamy na kosmetický přípravek slibující trvalé odstranění problému křečových žil. Byla šířena v celostátním deníku a inzerát uváděl pouze telefonní číslo, na němž je možné zboží objednat. Stěžovatel na reklamu upozornil a nebyl spokojený s tím, že se Magistrát hl. města Prahy jako dohledový orgán sice jeho podnětem zabýval, ale nedošlo k postihu žádné osoby odpovědné za klamavou reklamu.

„Není pochyb, že uvedená reklama byla nekalou obchodní praktikou. Nabízený přípravek budil dojem, že jde o léčivo garantující trvalé vyléčení křečových žil, ačkoli šlo pouze o kosmetický přípravek. Chyběla také informace, kdo je za distribuci přípravku odpovědný, u koho je možné přípravek reklamovat, odstoupit od smlouvy nebo řešit jakékoli nedostatky přípravku,“ hodnotí reklamu zástupce ombudsmanky Stanislav Křeček.

Šetřením zjistil, že magistrát se v rámci dohledu pouze neúspěšně soustředil na ověření, kdo je zadavatelem a zpracovatelem reklamy. Vůbec se nevěnovat odpovědnosti toho, kdo reklamu šířil, tj. vydavateli celostátního deníku. Nezahájil s ním správní řízení a nesankcionoval ho.

Primárně za obsah reklamy odpovídá zadavatel, případně zpracovatel reklamy. Odpovědnost však má i ten, kdo reklamu veřejně šíří. Podle zástupce ombudsmanky se na to někdy zapomíná a ani samotná tištěná média si ne vždy uvědomují, že za obsah reklamy spoluzodpovídají a mohou být za závadnou reklamu rovněž potrestána. V tomto konkrétním případě měl magistrát zahájit správní řízení s vydavatelem deníku kvůli šíření reklamy, která je nekalou obchodní praktikou.

Magistrát závěry šetření zástupce ombudsmanky akceptoval, pochybení napravil a v rámci dohledu se zaměřil na šiřitele reklamy. Zjistil, že vydavatel deníku, pokud není schopen posoudit obsah reklamy, požaduje od zadavatele reklamy „Slib odškodnění“. Jeho součástí je potvrzení zadavatele o pravdivosti obsahu reklamy a potvrzení souladu reklamy s planými předpisy ČR. V případě reklamy na zmíněný kosmetický přípravek šiřitel reklamy magistrátu sdělil, že od společnosti distribuující výrobek takový slib odškodnění obdržel. Magistrát dospěl k závěru, že slib odškodnění není dostatečně pádným důvodem pro vyvinění šiřitele reklamy z odpovědnosti za šíření reklamy na příslušný přípravek. Zahájil proto s šiřitelem reklamy správní řízení. Zpráva o šetření ZDE.