V souvislosti s vybudováním tamní velké fotovoltaické elektrárny společnosti REN Power se dostalo před Krajský soud v Brně šest obžalovaných (ZDE). Náhodou se ke mně dostala současně se zprávou o smrti prof. Roberta Kvačka, jehož přednáškám na jisté „kacířské“ škole v době normalizace vděčím za znalosti o moderních politických dějinách Evropy a mé původní vlasti, tedy Československa. (ZDE). Touto zmínkou vzdávám čest jeho památce.
Na své dráze justičního prudiče (pardon, občanského aktivisty) jsem měl příležitost seznámit se s problematikou kriminalizace solárníků hodně zblízka a důkladně. Stále mi vadí, že se místo trestně stíhaných solárníků nebo případně společně s nimi před soud nedostali politici a úředníci, kteří nejdříve navnadili investory vysokými výkupními cenami za elektřinu, ale hned jim nastavěli do cesty překážky. Protože český stát musí vše regulovat, aby mohl ospravedlnit zaměstnávání armády úředníků, k zahájení provozu solární elektrárny bylo nutné získat licenci Energetického regulačního úřadu (dále jen ERÚ). Licence byly česká specialita, která se dnes již nepožaduje. Ale ne každý měl zajištěno, že se bude moci podílet na solárním byznysu. Pokud se distribuční společnost neuvolila elektrárnu připojit, solárník měl smůlu. Licenci nemohl získat. Jeho investice přišla nazmar.
V listopadu r. 2010 stát zasadil solárníkům tvrdou ránu: s účinností od 1. ledna 2011 zásadně snížil výkupní ceny. Kdo financoval výstavbu elektrárny z úvěru, byl ohrožen krachem, protože snížené ceny by mu znemožnily plnit splátkový kalendář. Vypukl proto zběsilý závod s časem za účelem získání licence do 31.prosince 2010 za každou cenu.
Investoři, kteří získali licenci v závěru roku 2010 se pak stali předmětem všetečného a namnoze nekvalifikovaného zájmu orgánů činných v trestním řízení, částečně povzbuzovaných ERÚ. Výsledkem byla řada trestních, ale i správních řízení, která se většinou odehrála u brněnských soudů z iniciativy brněnské pobočky Vrchního státního zastupitelství v Olomouci. Jako žalobce vynikl státní zástupce Radek Mezlík a senát Aleše Novotného Krajského soudu Brno se „vyznamenal“ rozdáváním vysokých trestů odnětí svobody.
Pozoruhodné bylo, že v některých bodech docházelo ke kriminalizaci jednání z roku 2010 na základě právních definic, které vznikly až r.2015 nebo i později. Platí to např. o revizních zprávách nízkonapěťových rozvodů, o kterých soudy až v r.2015 stanovily, že příslušná měření se měla provádět výlučně na sítích, k nimž byly připojeny fotovoltaické panely a měniče proudu. Pokud revizní technik proměřil síť bez jejich připojení, měl nárok na odsouzení k vysokému trestu.
Zpráva o stíhání zašovských solárníků (ZDE) je zvláštní již tím, že k jejich „zločinu“ mělo dojít již v prosinci r. 2010. Nevím, proč soudní řízení trestní dospělo k závěru až nyní. Při četbě popisu skutkové podstaty a údaje o škodě 1,5 mlrd. Kč, způsobené neoprávněným čerpáním ceny podle ceníku pro r. 2010, se mi vybavily vzpomínky na trestním stíhání budovatelů chomutovských solárních elektráren holdingu Z Group podnikatelského klanu Zemků, které jsem sledoval přímo v soudní síni. Nepodmíněné tresty odnětí svobody si od senátu Aleše Novotného odnesli mimo jiných jednatelé investujících společností Alexandr a Zdeněk Zemkovi, jimž žalobce bez důkazů vložil do hlav podvodný záměr získat licence použitím nepravdivých údajů o převzetí do majetku jejich firem nedokončeného zařízení elektráren. Mezi nepodmíněně odsouzenými byl také revizní technik Vladimír Čimpera, který jako technický dozor na stavbě vypracoval 17 revizních zpráv o dokončení nízkonapěťových rozvodů, ovšem bez připojení fotovoltaických panelů.
Rádoby odborníci ERÚ, na základě jejichž posouzení stavu elektráren na místě dne 31.prosince 2010 odpovědná pracovnice ERÚ vydala licence, nemuseli nést odpovědnost za své rozhodnutí. Z logiky věci vyplývá, že rozhodli spatně. Vyznamenali se jako svědci zvláště při popisu stavu střešní elektrárny VT-Sun, na kterou sice nevystoupili, ale svědčili, že nebyla dokončená. Nicméně nečelili obžalobě, zato posloužili jako svědci žaloby.
Na pozadí výše zmíněných vzpomínek jsem viděl budoucnost obžalovaných černě. Zdá se totiž, že stav solární elektrárny v Zašové byl ve chvíli vydání licence ještě horší než jejích chomutovských předchůdkyň. Podle žalobce k datu vydání licence prý nebyla hotová, chyběly některé listiny, jiné byly padělané. Ještě v únoru a červnu se na stavbu přivážely tisíce fotovoltaických panelů.
Avšak senát předsedkyně Jaroslavy Bartošové všechny obžalované zprostil obžaloby. Podle novinových zpráv soudě předsedkyně senátu hodnotila stav elektráren v souladu s reálnými poměry jejich budování a současným stavem právních názorů.
Je to důkaz, že od doby zahájení trestního řízení proti odsouzeným z kauzy chomutovských elektráren se věcné znalosti soudců a jejich právní názory vyvíjely. Rozsudky z let 2016 a těsně následujících zkoumali zpětně různí právníci i odborníci z provozu a odhalovali vady uvažování státních zástupců a soudců. Příkladem neoficiálního shrnutí výsledků jejich práce je nevydaná kniha, dostupná na internetových stránkách spolku Chamurappi z.s. (ZDE).
Odlišné posouzení skutkové podstaty v kauze zašovské elektrárny proti těm chomutovským není jediným důkazem, že došlo k posunu ve věcných znalostech a v právních názorech soudců. Např. reviznímu technikovi, který provedl měření pro revizní zprávu bez připojení fotovoltaických panelů, dnes soud obvykle přizná, že jednal v dobré víře.
Jako laik soudím, že kdyby se dnes odsouzení z kauz chomutovských elektráren dostali znova před soud, za předpokladu, že by je soudil nepodjatý senát, patrně by se rovněž domohli zprošťujícího rozsudku. Stala se jim křivda, která zasluhuje nápravu.
Jenže mají smůlu. V době, kdy uplatnili opravné prostředky, šikanování solárníků bylo stále ještě v módě. Odvolací senát Vrchního soudu v Olomouci sice opravil vypuštěním slůvka „ani“ výrokovou větu, podle které elektrárny nebyly dokončeny ani zčásti, ale obžalované nezprostil. Do projednávání dovolání zasáhla nějaká „vyšší moc“, která z řízení vypudila zákonného soudce Petra Šabatu (vyloučil se pro podjatost s velmi podivným vysvětlením, ale mezi přáteli si prý stěžoval na nátlak) a jeho nástupce samozřejmě nevyhověl.
Dle mého laického úsudku by přes minulé rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR mohl vrátit řízení na začátek ministr spravedlnosti stížností pro porušení zákona. Argumentace by byla obtížná (zákon nedovoluje ministrovi polemizovat s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR v dovolání), ale jistě by se dala najít vhodná konstrukce. Jenže úvahou o možnosti podat stížnost pro porušení zákona se již kdysi zabývala exprokurátorka Marie Benešová, která odmítla vyhovět podnětu a pro ministerské úředníky je její názor posvátný. Ministr Pavel Blažek není vázán ani míněním Marie Benešové, ani názory ministerských úředníků. Obdržel nejméně dva další podněty k podání stížnosti pro porušení zákona, ale zatím nerozhodl. Jde o to, zda podlehne pokušení pokusit se o nápravu křivdy.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV