Metoda uchovávání spermatu v tekutém dusíku je obecně používaná u lidí a hospodářských zvířat, výjimečně pak u ohrožených zvířat chovaných v lidské péči v zoologických zahradách (např. v případě nosorožců bílých v Safari Parku Dvůr nad Labem). U ptáků je tento způsob rozmnožování velice složitý a odchovat mláďata se daří pouze zřídka. Technika odchovu pomocí inseminace mraženým spermatem byla v ptačí říši úspěšně použita pouze u jeřábů a u několika zástupců ptačího řádu hrabavých, u dravců se provádí pouze pilotní studie mražení spermatu. „Ptačí sperma je odlišné od savčího, a proto se musí používat jiné postupy. Dosud to není obecně používaná metoda. My techniku mražení spermatu ladíme už pátým rokem,“ vysvětluje zoolog Jan Hanel. Na výzkumu liberecká zoo spolupracuje s chemikem Jiřím Mišíkem z Přírodovědné fakulty UK a se zkušeným inseminátorem hospodářských zvířat Miroslavem Šlechtou.

Malý orel se vyklubal dne 8. června, a jedná se tak již o třetí mládě vylíhnuté v liberecké zahradě, poprvé však s využitím mraženého spermatu. Všechna tři odchovaná ptáčata jsou potomci samce z volné přírody, který byl kvůli svému trvalému hendikepu (během růstu prodělal křivici a není schopen létat) přijat do záchranné stanice a od roku 2005 je chován v zoo v Liberci. Chovatelé se samcem dlouhodobě pracují a díky jejich trpělivé péči se jim podařilo naučit dravce dobrovolně dávat sperma. Sperma je následně využíváno k inseminaci orlích samic. „Oplodnit samice se nám ale dlouhodobě příliš nedaří. Samec zpravidla dává sperma o měsíc dříve, než samice snáší vejce, a časově se tak v reprodukční aktivitě míjejí,“ říká Hanel. I to byl jeden z důvodů tohoto dlouholetého výzkumu. „Jsem velice rád, že se nám úspěšná inseminace po našem mnohaletém úsilí vydařila. Sperma mražené v tekutém dusíku při teplotě přibližně -200 °C je použitelné i mnoho desítek let, a tak můžeme uchovat určitou genetickou linii pro budoucí inseminace pro případ, kdy by se populace orlů křiklavých ocitla na hraně vyhubení. Pro záchranu druhu se tak jedná o přelomový okamžik,“ dodává Hanel.

Návštěvníci malého orla ale bohužel neuvidí. Nachází se v zázemí zoologické zahrady a následně bude pravděpodobně převezen do jiného zařízení za účelem posílení chovu tohoto druhu v lidské péči.

Orel křiklavý

Orel křiklavý obývá střední a jihovýchodní Evropu (nejvíce Bělorusko, Polsko, Litvu a Slovensko) až po Kaspické moře. V jihozápadní části kontinentu byl kvůli odvodňování krajiny téměř vyhuben. Počátkem října začíná migrovat do jižní Afriky, odkud se zpravidla vrací v průběhu dubna. V České republice v současné době hnízdí pouze vzácně, a to jen jednotky párů. Orel křiklavý je mimo jiné velmi citlivý na změny rozmanitosti v krajině, a v uplynulých desetiletích jeho populace u nás výrazně poklesala, dokonce zde nebylo mnoho let s jistotou prokázáno žádné úspěšné vyhnízdění.

Patří k menším druhům orlů, jehož rozpětí křídel dosahuje 140–160 cm. Je tmavohnědě zbarven, postupem věku světlá. Své druhové jméno pravděpodobně získal díky pisklavým zvukům, které vydává v období toku.

Hnízdění orlů křiklavých probíhá v období dubna až května. Hnízdo si staví v korunách vysokých stromů v oblastech starých lesů s loukami, pasekami a poli. Vnější průměr hnízda je 50–115 cm a výška 40–60 cm. Samice snáší 1–2 vejce, na kterých sedí 43 dní. Obě mláďata rodiče krmí po dobu dvou měsíců. Ve stáří asi 50 dnů se začínají mláďata pohybovat po větvích v okolí hnízda, týden na to už poletují. Pohlavně dospělými se stávají až po čtyřech letech. Nejdříve zahnízdí až ve věku pěti let. Ve volné přírodě se mohou dožít 26 let, v lidské péči mnohem déle.

Orel křiklavý se živí drobnými savci, obojživelníky a plazy. Zařazen do chovu zvláště chráněných druhů živočichů podle zákona č. 114/1992 Sb. Zoo Liberec chová orly křiklavé od roku 1985.