Ten během krmení nosil černou kuklu a na ruce měl nasazeného maňáska v podobě hlavy dospělého zoborožce, aby co nejvěrohodněji napodobil příslušníka jejich druhu, a docházelo tak k co nejpřirozenějšímu odchovu.
Od rodičů byl takřka k nepoznání. „Období prvních dnů života je pro mláďata většinou kritické, proto jsme s předstihem vyměnili vajíčka za podkladky. Mláďatům jsme tak podstatně zvýšili šanci na přežití,“ dodává zoolog MVDr. Jan Kirner. Toto počínání se vyplatilo. Dne 11. března 2021 se vylíhlo první kuřátko, které za čtyři dny následoval sourozenec. K radostné události došlo po 39 resp. 37 dnech inkubace v prostředí líhně. Od prvních dnů po vyklubání obě ptáčata raketově rostou a chuť na základní složku krmné dávky – myšata – se každým dnem zvyšuje.
VTIŠTĚNÍ
U ptáků hraje v útlém věku významnou roli tzv. imprinting čili vtištění. Jako příslušníka svého druhu si zafixují osobu nebo předmět, se kterým přichází často do kontaktu, což se v průběhu příjmu potravy ještě zintenzivňuje. Proto v případě našich zoborožčích mláďat má „krmič“ přes hlavu černou kuklu, nemluví, na ruce drží navlečeného maňáska v podobě hlavy dospělého „kaferáka“, a nad to všechno se v pozadí pouští hlasy dospělých ptáků. Hraním tohoto loutkového divadla zvýšíme šance našich mláďat na zapojení do přirozené reprodukce. To by bylo nanejvýš žádoucí, protože náš chovný pár pochází z volné přírody, odkud k nám v 90. letech přišel. V těchto dnech se píše více než měsíc jejich života, z pouhých 50 gramů po vylíhnutí se dostali na více než 2,5 kg a pomalu se začínají přes pletivo seznamovat s rodiči.
CHOV V ZOO OLOMOUC
Zoborožce kaferské chová olomoucká zahrada od roku 1993. Tímto odchovem navazuje zahrada na éru úspěšných odchovů za působení chovatele Romana Mieslera, který byl při tom nynějším metodicky velmi nápomocným. Dále bychom rádi poděkovali paní Ince Voráčové, která vytvořila maňáska jako věrnou kopii dospělých zoborožců, díky čemuž mohl být odchov úspěšný.
OBECNÉ INFORMACE
Zoborožec kaferský (Bucorvus leadbeateri) je největším druhem zoborožce. Tito černí afričtí ptáci se sytě červenými kožními laloky na krku se v malých rodinných skupinkách potloukají buší. Létají jen, pokud je to nutné, například když jsou napadeni predátorem, kterým může být třeba levhart. Jinak preferují pohyb po zemi, kde pátrají po hmyzu, plazech nebo jiných drobných obratlovcích, kteří jim slouží jako nejčastější potrava. Bez zajímavosti není ani fakt, že jsou obdařeni překrásnými dlouhými řasami, které nejsou ničím jiným než deriváty peří.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva