„Na doporučení samce vhodného pro naši samici jsme dlouho čekali, protože pižmoňů není v evropských zoo mnoho. Samec přijel v bedně určené pro malé nosorožce, kterou jsme pomocí jeřábu snesli do výběhu. Do vnitřní ubikace přešel bez jakýchkoliv časových průtahů. Pižmoň je stádové zvíře, a proto seznámení s naší 4letou samicí Ragnou nestálo nic v cestě. Nový samec je majestátní, statné, vyrovnané zvíře. Doufáme, že se mu v naší zoo bude dobře dařit, a že se dočkáme mláďat,“ uvádí zooložka RNDr. Libuše Veselá. „Pro chov pižmoňů jsme se rozhodli koncem devadesátých let a chovatelské zařízení, které obývají, bylo vybudováno přímo pro ně. Prvním pižmoněm v naší zoo byla samice Sněhurka. Žila zde až do roku 2015 a téměř každým rokem přivedla na svět mládě. V červenci roku 2020 jsme pak přivezli zmíněnou Ragnu,“ dodává.

Pižmoň se vyskytuje ve dvou poddruzích (aljašský a grónský) v oblastech tunder a arktických stepí za severním polárním kruhem v Norsku, Špicberkách, Sibiři, Grónsku, severní Kanadě a na Aljašce. Pro tamní život je dobře přizpůsoben, jeho tělo pokrývá dlouhá, hustá srst. Pižmoňům aljašským se podařilo přežít jen v odlehlých a pustých místech kanadské Arktidy a severovýchodního Grónska. Ale i tady téměř vyhynuli během 19. století, kdy do těchto oblastí začali pronikat obchodníci s kožešinami. Na poslední chvíli byly však vydány zákony na jejich ochranu. Díky tvrdému režimu ochrany počet pižmoňů aljašských znovu stoupá a dnes se pohybuje mezi 50 až 60 tisíci zvířaty. Dokonce se v některých oblastech Kanady povoluje původním obyvatelům – Eskymákům – omezený lov několika desítek kusů ročně.

OBECNÉ INFORMACE

U pižmoňů se vyvinul jeden z nejlepších způsobů obrany proti predátorům. Při objevení nepřítele se vylekaná zvířata rychle sbíhají do kompaktního kruhovitého tvaru. Natisknou se k sobě tak, že zadek mají vevnitř a hrozivou hradbu skloněných čel s nebezpečnými rohy vně kruhu. Uvnitř kruhu se nacházejí telata a slabší zvířata. Nejstarší a nejsilnější členové stáda provádějí proti nepříteli tryskové útoky, které odradí i vyhladovělou smečku vlků. Zatímco proti vlkům tato technika jednoznačně uspěla, proti člověku nikoli a stala se jim osudnou. Statečnost a soudržnost pižmoňů je pověstná už od pradávna. V novodobé historii se nejednou stalo, že lovec, který chtěl zabít jen několik kusů pro svou potřebu, musel zabít celé stádo. Pižmoni totiž hájí a neopustí ani mrtvá zvířata.

Samci kolem sebe šíří pronikavý pach, díky němuž si vysloužili i svůj český název. Jedná se o výměšek žláz umístěných v srsti nad očima. Býci mezi sebou urputně bojují o přízeň krav. V plném trysku se na sebe řítí ze vzdálenosti několika desítek metrů a zvuk rohů narážejících do sebe je slyšet na velkou vzdálenost. Boj trvá, dokud se jeden ze samců nevydá k ústupu.

V současné době je jejich populace ohrožena i globálním oteplováním. Jestliže se v oblasti jejich výskytu přežene déšť, promokne pižmoňům srst, následně mohou přimrznout a vzniklý ledový krunýř jim znemožní přístup k potravě.