Nejpočetnějším typem je tzv. sýkorník pro drobné pěvce, ale vyskytují se zde i budky pro sovy a dravce, bezpečný rehkovník a další. Zcela unikátním typem budky je šoupálkovník – speciální budka pro šoupálky.

Budky nahrazují ptákům i dalším živočichům stromové dutiny, v nichž nalézají tito tvorové úkryt, někteří zde přezimují a řada druhů ptáků v nich hnízdí. Ale pouze malá část z nich si umí dutinu sama vytesat. To zvládnou pouze datlovití. Většina ptáků je odkázána na dutiny již existující – buďto vyhnilé nebo vytesané jejich původními obyvateli. Bohužel ale staré stromy, v nichž se nacházejí přirozené hnízdní dutiny, z krajiny mizí, a tak ubývá i možností hnízdění pro dutinové ptáky. Nedostatek doupných stromů může být částečně kompenzován vyvěšováním umělých hnízdních dutin – budek. 

V České republice se vyskytují dva druhy šoupálků – šoupálek krátkoprstý (Certhia brachydactyla) a šoupálek dlouhoprstý (Certhia familiaris). Jsou známi svým šplhavým pohybem po kmenech stromů. Na rozdíl od brhlíků lesních se šoupálci vždy pohybují odspoda nahoru. Oba druhy šoupálků lze od sebe na první pohled jen těžko rozlišit. Poznají se hlavně podle odlišného zpěvu. Co je ale těmto pěvcům společné, je jejich způsob hnízdění. K odchovu mláďat využívají nejrůznější škvíry, ať už v prasklých stromech nebo pod odchlíplou kůrou, ale taky v hromadách dřeva nebo ve škvírách na dřevěných stavbách. Rádi také obsazují budky, které však musejí splňovat několik požadavků: budky nesmějí mít zadní stěnu a škvíra mezi bočními stěnami a kmenem nesmí být příliš široká. Šoupálkům úplně postačí 2–2,5cm. Velikost hnízda šoupálci vždy přizpůsobí prostoru, který je jim nabídnut.

V areálu Zoo Ostrava žijí oba druhy šoupálků a oba zde i pravidelně hnízdí. Někteří k hnízdění využívají vyvěšené speciální budky-šoupálkovníky, jiní si vybírají škvíry v dřevěných stavbách či přístřešcích.