Transport proběhl bez problémů a stejně tak i vpuštění do nové expozice, kam samice bez váhání vběhla. Nejprve byla poněkud dezorientovaná z neznámého prostředí, ale po bedlivém průzkumu si našla bezpečné místo ve vyšší části expozice za skálou.

Nyní si bude zvykat na nové prostředí i chovatele, kteří ji v nejbližších dnech vpustí i do venkovního výběhu. Samice nezůstane osamocena, jelikož již v říjnu loňského roku přicestoval samec Cristi původem z italského Parco Faunistico La Torbiera. Zoo má pro irbise tři vnitřní expozice a jeden velký venkovní výběh. Samec a samice se zatím budou ve venkovním výběhu střídat a dohromady budou spojeni koncem dubna, kdy samici skončí období rozmnožování. Koordinátor Evropského záchovného programu nedoporučuje irbise množit, proto budou koncem roku znovu na čas rozděleni. Pokud se situace změní, bude mít ústecká zoo možnost navázat na úspěšné odchovy této vzácné šelmy z minulosti.

Irbisové neboli levharti sněžní obývají vysoko položené oblasti Střední Asie a k životu v chladném prostředí mají řadu adaptací: huňatou a dlouhou srst, krátké ušní boltce, široké tlapy ze spodní strany porostlé srstí a širokou nosní dutinu, kde se ohřívá vzduch před vstupem do plic. Další typickým znakem je dlouhý a mohutný ocas, který jim pomáhá udržet rovnováhu v nelehkém terénu. Tato šelma je na seznamu ohrožených druhů a důvodem je ilegální lov pro kožich či kosti (využívané v tradiční čínské medicíně). Dalším důvodem je fakt, že je ve své domovině považována za škodnou zvěř. Podle Červeného seznamu IUCN žije ve volné přírodě asi jen 3000 dospělých jedinců. Ochranou levhartů sněžných ve volné přírodě se zabývají různé projekty jako například The Vanishing Treasures programme nebo Global Snow Leopard & Ecosystem Protection Program.