Tento druh gibona patří mezi nejohroženější primáty na světě, počty ve volné přírodě se odhadují na méně než 2 000 jedinců. Mládě díky příkladné péči jedenáctileté samice Isabell skvěle prospívá. Gibony stříbrné chová 18 světových zoo, za uplynulých 12 měsíců se chovatelským úspěchem může pochlubit pouze šest zahrad včetně zlínské. Návštěvníci celou rodinnou skupinku včetně dvanáctiletého samce Peucanga uvidí v asijské oblasti zoo v expozici HALA-BALA.

Zlínská zoo chová gibony stříbrné od roku 2014. Samec Peucang pochází z anglické Zoo Howletts, samička Isabell z německé Zoo Mnichov. Od samotného počátku tvořili skutečný pár. Malý gibon se narodil na začátku února 2019, první měsíce svého života však strávil společně s rodiči v chovatelském zázemí. „Pohlaví mláděte prozatím neznáme. Matka jej velmi pečlivě střeží, mládě se po celou dobu pevně drží srsti na jejím břiše. To vše je však pro nás důkazem, že skutečně zdárně prospívá,“ uvedl Kamil Čihák, hlavní zoolog. Teprve s příchodem příjemného jarního počasí giboni mohli zamířit do rozhlehlé venkovní expozice. „Mládě stále zůstává pevně přichyceno na břiše samice. Je na ní zcela závislé, krmí se nyní výhradně mateřským mlékem. Tak tomu bude ještě po několik následujících týdnů. Postupně se však začne osamostatňovat, ochutnávat potravu dospělých a také podnikat první krátké „výlety“ za bedlivého dozoru samice,“ doplnil zoolog Kamil Čihák.

Mládě se svou matkou
(foto - zlin.eu)

Giboni sice působí velmi jemným dojmem, ve skutečnosti však mají neobyčejnou sílu v pažích. Jsou to typičtí zástupci obyvatel korun stromů, mezi jednotlivými větvemi skáčou zvláštním způsobem nazývaným brachiace. Zavěsí se pouze prsty a s obrovskou lehkostí se přehoupnou na další větev. Jediným skokem dokážou překonat vzdálenost až10 metrů. Na zemi se pohybují po dvou, pohybují se tak trochu jako provazochodci a rovnováhu udržují dlouhými pažemi. Žijí v malých rodinných tlupách tvořených rodičovským párem a různě starými mláďaty. Své teritorium si označují především hlasem, přičemž každé zvíře má svůj typický nezaměnitelný hlas.

Na jejich jídelníčku dominuje listí a větvičky stromů, pochutnají si i na ovoci. Udává se, že ve volné přírodě se tak může jednat až o 180 druhů keřů a stromů. Ve zlínské zoo dostávají především listovou zeleninu (salát, čínské zelí, špenát), z 1 tvoří jídelníček i ovoce (jablka, hrušky, sem tam banány). Naprosto však zbožňují větvičky vrtby.

Ve volné přírodě žijí pouze v západní části indonéského ostrova Jáva. Jejich počty však stále klesají. Na vině je především kácení tropických pralesů pro zemědělské účely a neustálé rozšiřování jednotvárných monokulturních plantáží, kde gibboni nedokážou žít.