V říjnové zprávě Světové zdravotnické organizace (WHO) se píše, že děti jsou i nadále vystaveny obchodním sdělením, která propagují potraviny s vysokým obsahem tuků, soli a cukru, zatímco dětská obezita je jedním z velkých problémů současnosti. Děti snadno podléhají reklamám a ovlivněni jsou i dospívající, jen v menší míře.

Před problémem varovaly již předešlé zprávy organizace a v roce 2010 byla schválena doporučení, jejichž uvedení do praxe evropských zemí stále pokulhává. Jen 29 z 53 států našeho kontinentu přijalo jistá opatření. Ani ta nebyla dostatečně důsledná a účinná. Jedním z důvodů je i síla lobbyingu výrobců potravin.

Například Francie zavedla povinné upozornění na zdravotní rizika v reklamách na potraviny s vysokým obsahem tuku, cukru nebo soli, ale připojení k tamější chartě pro zodpovědné marketingové praktiky výrobců potravin je dobrovolné, a tedy ne příliš populární. Zákaz vkládání reklamy do televizních pořadů určených dětem do 12 let v některých zemích je důležitým krokem, nicméně má omezený účinek.

Základních doporučení zprávy WHO je několik:

Již podniknuté kroky se často nevztahují na široké spektrum pořadů, médií a marketingových technik, kterým jsou děti vystaveny. Na dětské smysly útočí internet, balení výrobků, sponzoring dětských akcí velkými značkami, rozdávání vzorků apod. Jednotlivé země musí zvážit zavedení zákonných pravidel zahrnujících nejen reklamu jako takovou, ale i všechny ostatní způsoby marketingové komunikace.

Opatření chrání jen děti do 12-13 let, ale negativnímu vlivu marketingu podléhají také dospívající. Účinnost zákonů tedy musí být rozšířena na všechny děti.

Zatím nejsou používány natolik účinné způsoby kategorizace potravin, aby bylo možné přesně určit, které výrobky nesmí být propagovány mezi dětmi. Proto je nutné na základě již existujících měřítek a mechanismů pracovat na pokročilejších kritériích a vše důsledně používat v praxi. Systémy kategorizace musí na základě složení a výživových hodnot účinně a jasně definovat, které potraviny a v jaké míře škodí zdraví.

Země EU musí spolupracovat a sladit své zákony, aby politika ochrany dětského zdraví nefungovala jen v hranicích každé z nich zvlášť.