Koupat se můžete kdekoliv, kde to není zakázáno. Je potřeba však mít na zřeteli, že jakost vody není na všech místech kontrolována. Rozlišuje se několik druhů vodních ploch, které se od sebe liší požadavky na kvalitu vody a subjektem, který kontrolu provádí.

Nejpřísnější požadavky na jakost vody musí splňovat umělá koupaliště, kam patří plavecké bazény, koupelové bazény, bazény pro kojence a batolata či brouzdaliště. „Pokud voda nesplňuje požadovanou jakost, provozovatel je povinen provoz koupaliště či jeho části zastavit, dokud závadu neodstraní a voda nebude opět vhodná ke koupání,“ vysvětluje Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest, a doplňuje: „Zároveň je povinen návštěvníky informovat o zastavení provozu, a to u všech pokladen při vstupu na koupaliště. Upozornění musí být snadno čitelné, nesmazatelné a mělo by obsahovat výhradně informaci o znečištění vody.“

Navštívit můžete také přírodní koupaliště. Řadí se sem stavby povolené k účelu koupání, nádrže ke koupání, kde je voda obměňována řízeným přítokem a odtokem pitné vody nebo trvalým přítokem a odtokem chemicky neupravované podzemní nebo povrchové vody. Patří sem dále biotopy, tedy stavby povolené k účelu koupání vybavené systémem přírodního způsobu čištění vody, a další povrchové vody, které mají svého provozovatele. Ten zajišťuje kontrolu jakosti vody, ale také další služby, především sběr odpadků v okolí vodní plochy, provoz toalet a údržbu ploch na koupališti. Zpravidla zde bývá vybíráno vstupné.

Pokud dojde ke znečištění vody v přírodním koupališti a voda přestane splňovat požadovanou jakost, provozovatel má povinnost o této skutečnosti informovat veřejnost, a to po celou dobu trvání znečištění. „Informace musí být vyvěšena u všech pokladen při vstupu na koupaliště. Pokud zde pokladny nejsou, je třeba upozornění umístit na viditelném místě v blízkosti koupaliště. Upozornění musí být snadno čitelné, v nesmazatelné formě a nesmí obsahovat další informace kromě údajů o znečištění vody, stejně jako je tomu v případě koupališť umělých,“ uvádí Eduarda Hekšová. Výsledky kontroly kvality vody v přírodních koupalištích jsou uveřejňovány na webových stránkách příslušné krajské hygienické stanice.

Další kategorií vodních ploch jsou koupací oblasti, tedy povrchové vody využívané ke koupání. Tyto vodní plochy byly ministerstvem zdravotnictví spolu s ministerstvem životního prostředí a ministerstvem zemědělství zařazeny na seznam sledovaných míst. Na rozdíl od přírodních koupališť nemají provozovatele, zpravidla se zde nevybírá vstupné. Jinak jsou však podobné přírodním koupalištím. Kontrolu jakosti vody zde provádí krajská hygienická stanice. Pokud zjistí překročení limitů, které by mohlo plavcům způsobit zdravotní problémy, vydá zákaz koupání. Nad jeho dodržováním však nevykonává dozor. Informace o zákazu koupání jsou k dispozici na webových stránkách příslušné krajské hygienické stanice, na úřední desce místně příslušné obce s rozšířenou působností a na úředních deskách všech obcí tvořících její správní obvod.

Na ostatních přírodních vodních plochách není kvalita vody kontrolována, koupání je zde zcela na vašem uvážení.

Ministerstvo zdravotnictví vydává každoročně seznam míst, na nichž je v průběhu koupací sezóny monitorována jakost vod. Do tohoto seznamu jsou zařazena přírodní koupaliště a povrchové vody využívané ke koupání. Informace o kvalitě vody v jednotlivých koupalištích jsou poté zveřejněny na webové stránce koupacivody.cz, kde naleznete mapu s vyznačenými monitorovanými vodními plochami. „Kontrola je prováděna krajskými hygienickými stanicemi či provozovateli koupališť alespoň jednou měsíčně. V rizikových lokalitách, kde hrozí rozmnožení sinic, je jakost vody posuzována častěji. Koupací sezóna probíhá zpravidla v období od 30. května do 1. září nebo v období, během kterého lze očekávat velký počet koupajících se osob. Pro rok 2020 je koupací sezóna stanovena na tradiční období, tedy právě od 30. května do 1. září,“ uzavírá Eduarda Hekšová.

dTest, o.p.s. je největší českou spotřebitelskou organizací, která v ČR působí již od roku 1992. Je vydavatelem spotřebitelského časopisu dTest, na jehož stránkách jsou publikovány výsledky nezávislých a objektivních testů produktů, varování před nebezpečnými a zdravotně závadnými výrobky, informace o spotřebitelských právech a rady, jak tato práva účinně uplatňovat. dTest je součástí mezinárodní organizace International Consumer Research and Testing (ICRT) a evropské spotřebitelské organizace BEUC.

Poradenská linka časopisu dTest – 299 149 009 – je v provozu každý pracovní den od 9 do 17 hodin a spotřebitelé na ní mohou konzultovat s právními poradci časopisu dTest nejrůznější spotřebitelské problémy, a to za cenu běžného tarifu volání. Od spuštění v roce 2010 této možnosti využily již desetitisíce spotřebitelů a poradenská linka časopisu dTest se tak stala první a nejvyhledávanější cestou k řešení potíží, se kterými se zákazníci na trhu setkávají.