Telemedicína patří k naší době – digitální technologie používáme mnoha různými způsoby. I za lékařem se už nemusí pokaždé osobně, stačí se s ním spojit na videochatu, přes aplikaci v chytrém telefonu, e-mail, textovou zprávu nebo jednoduše mu zavolat. Ušetří to čas, námahu, pacient nemusí do čekárny plné bacilů. Placených služeb lékařského poradenství i bez nutnosti registrace či žádanky lze využít také v České republice. Výsledky studie zveřejněné 1. října v časopise Annals of Internal Medicine však ukázaly jednu stinnou stránku tohoto vývoje – konzultace na dálku bývají obecně kratší než ty v ordinaci a z několika možných důvodů jsou při nich častěji předepisována antibiotika.

Výzkum se věnoval 13 000 dálkovým rozhovorům mezi lékaři a pacienty s onemocněními dýchacích cest, jako jsou sinusitida, faryngitida nebo bronchitida. V 67 % všech případů byla předepsána antibiotika. Odborníci chtěli zjistit, zda délka rozhovoru ovlivňuje jejich preskripci. Průměrné trvání konzultace, při které antibiotika předepsána byla, se pohybovala okolo 6,6 minut, jiná léčba byla doporučena při trochu delších rozhovorech, v průměru osmiminutových. „Rozdíly jsou to na pohled velmi malé,“ říká doktorka Kathryn A. Martinez, která výzkum vedla. „Lékaři na telefonu jsou však placeni podle počtu obsloužených klientů, a proto je pro ně každá minuta důležitá.“ Výzkumníci neměli přístup k citlivým datům z konzultací, proto nešlo posoudit, zda bylo antibiotik skutečně třeba. Podle jejich teorie však může kratší rozhovor ústit v předepsání antibiotik proto, že když je lékař použít nechce, musí pacientovi své stanovisko zdůvodnit a přesvědčit ho, že v jeho případě nejsou vhodná. Několik vět zabere sotva půl minuty, ale je-li pacient umíněný a antibiotika vyžaduje, trvá to déle.

Mnoho onemocnění dýchacích cest je virového původu a nevyžadují léčbu antibiotiky, které se ve světovém měřítku nadužívají. Více času na posouzení stavu pacienta, možnost fyzické prohlídky, šance vyšetřit ho a zjistit nebo vyvrátit skutečnou přítomnost bakteriální infekce předepisování antibiotik snižuje. Většina těchto možností v současné telemedicíně není. Během placené služby lékaře na telefonu nebo chatu se pacient zpravidla radí s doktorem, který jej nezná a se kterým možná mluví poprvé a naposled. Ten pak často nemá potřebu přesvědčovat příležitostného klienta, jakým pacient v tu chvíli je. Pacient se ovšem cítí jako platící zákazník a požaduje to, co vnímá jako nejlepší nebo nejúčinnější, tedy „pořádný“ lék. Antibiotikum pak má v mnoha případech pouze efekt účinného placeba.