Minerálky se dělí podle obsahu minerálů a jejich množství. Spotřebitelská organizace OCU testovala minerální vody na španělském trhu a informovala i o obecných vlastnostech jednotlivých typů nezávisle na značce. U všech platí, že silně mineralizovaná voda, tedy minerálka s vysokými hodnotami příslušných látek, se nehodí k běžnému pití ve větším množství a neměla by nahrazovat jiné, chemicky neutrálnější tekutiny.

Minerálky s obsahem hydrogenuhličitanu sodného neboli jedlé sody obsahují více než 600 mg/l této látky a podporují naše zažívání. Vypijeme-li 300 ml a více před jídlem, rychleji nás zasytí.

Minerálky s vápníkem mají minimálně 150 mg/l vápníku a některé jej obsahují až 374 mg/l, tedy mezi 18 a 45 % doporučené denní dávky (DDD). Pro srovnání – v litru mléka je 150 % DDD. Je důležité vědět, že kalcium z vody se navíc vstřebává hůře než z mléka.

Minerálky se sírany jich obsahují 200 mg/l nebo více a proto mají projímavé účinky. Ty jsou výraznější při obsahu síranu sodného a síranu horečnatého než u síranu vápenatého.

Minerálky se sodíkem ve španělském testu v sobě měly mezi 551 a 1172 mg/l sodíku, tj. 28-59 % maximálního doporučeného denního příjmu v litru tekutiny. Nejsou vhodné pro osoby s vysokým krevním tlakem.

Hořčíkové minerálky obsahují minimálně 50 mg magnézia v litru tekutiny. Vypijeme-li celý litr, dodá nám 14 % DDD. Je tedy třeba sledovat skutečné množství hořčíku v příslušné značce, abychom nepřekročili doporučení.

Minerálky s chloridy je obsahují v množství větším než 200 mg/l. Většinou je v nich i sodík, proto bychom jejich konzumaci neměli přehánět.