Jistě jste se už někdy setkali s nápisem „Za věci odložené v čekárně neručíme“. V nadsázce řečeno, jde o téměř povinnou výbavu čekáren nejen zdravotnických zařízení. Jak je to ale s odpovědností za ztrátu nebo poškození odložené věci podle zákona?

„Provozovatel zařízení, jehož provoz s sebou přináší pravidelné odkládání věcí, je ze zákona za jejich ztrátu nebo poškození odpovědný, pokud návštěvník svou věc odloží na místě, které je k tomu určené. Není-li zde místo určené pro odkládání věcí nebo je-li takové místo zaplněné, odpovídá provozovatel za ztrátu nebo poškození věci

i tehdy, pokud ji návštěvník odloží na místo, které je pro to obvyklé, nikoliv přímo určené,“ vysvětluje Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest. 

Nejčastěji odkládanými věcmi jsou svršky oblečení. Pokud je tedy v nemocničním, restauračním, divadelním nebo obdobném zařízení věšák či dokonce šatna, za ztrátu nebo poškození svršků návštěvníka odložených na těchto místech, včetně obsahu kapes, odpovídá provozovatel takového zařízení. Pokud se v něm věšák nenachází nebo na něm už není místo, a návštěvník svůj svršek proto přehodí přes opěrátko židle, považuje se toto místo za obvyklé pro odkládání věcí tohoto druhu. A tak i v tomto případě nese provozovatel za ztrátu nebo poškození svršku odpovědnost.

Kdy se provozovatel této odpovědnosti zprostí? Především tehdy, když odloženou je věc, kterou v daném zařízení není nutné ani obvyklé odkládat. „Zuje-li si návštěvník restaurace boty, nepochybně nejde o věc, která by musela být odložena, a případná ztráta nebo poškození tak nemůže jít k tíži provozovatele. Opačný závěr by platil pro některé čajovny, kde je naopak zutí bot běžné, někdy přímo povinné,“ vysvětluje Eduarda Hekšová. A dodává: „Dále není provozovatel odpovědný za ztrátu nebo poškození věci v případě, kdy návštěvník má danou věc v bezprostředním dohledu. Odloží-li si zákaznice kavárny na stůl kabelku a je u něj po celou dobu přítomna, je kabelka věcí, která je v jejím bezprostředním dohledu, a proto nejde o odloženou věc.“ 

Provozovatel zařízení nemůže svoji odpovědnost za ztrátu nebo poškození odložených věcí návštěvníka jednostranně vyloučit nějakou vývěskou. V případě, že je návštěvníkem spotřebitel, nelze se na vyloučení odpovědnosti ani dohodnout. Taková dohoda by byla neplatná. 

„Právo na náhradu škody způsobené ztrátou nebo poškozením odložené věci je nutné u provozovatele zařízení uplatnit nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se návštěvník o škodě dozvěděl. Zpravidla se tento den kryje se dnem, kdy ke škodě došlo. Pokud by právo nebylo v této 15denní lhůtě uplatněno, tak zaniká,“ uzavírá Eduarda Hekšová.