Prvního českého prezidenta Václava Havla bude vždy obdivovat, což ale neznamená, že jde o nekritický obdiv. Nemůže mu totiž zapomenout, že se vždy stavěl na stranu bývalého prezidenta Gruzie Michaila Saakašviliho, který v zemi způsobil mnohá příkoří. Vyprovokoval válku s Ruskem, zavíral oči nad lidskými právy, protesty potíral policií. Podobné úvahy vyslovil ve své kanceláři v moderní čtvrti Tbilisi gruzínský ministr vězeňství Sozar Subari. Nicméně těch výtek je více.

Disidenti proti Rusku

Ulice Kazbegi je rušná třída, po jejíchž stranách stojí samé úřady. Ministerstvo vězeňství se nachází zhruba v její polovině. Budova ve stylu socialistického realismu je uvnitř propojená sítí ponurých chodeb. K bývalému zpravodaji Svobodné Evropy a dnešnímu ministrovi se člověk dostane přes jedny stráže. Kanceláři vévodí gruzínský znak. Sozar Subari má k Česku patřičně vstřícný vztah, vždyť byl sedm let zpravodajem Rádia Svobodná Evropa a srdce starého kontinentu i proto navštívil častokrát. Prahu si prý zamiloval jako málokteré jiné město.

„O vaší politice toho vím jen trochu. Před rokem jsem se setkal s vaším tehdejším ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem. Bývalého prezidenta Václava Havla jsem nikdy osobně nepotkal, ale velmi si jej vážím. Četl jsem i nějaké jeho knihy. Nicméně mě dost mrzí, že nedokázal překročit svůj stín v případě přátelství s naším exprezidentem Michailem Saakašvilim. Jako dřívější disidenti smýšleli tak, že kdo je nepřítelem Ruska, je můj přítel. Havel kvůli tomu, bohužel, přehlížel Saakašviliho chování, které hraničilo s tyranstvím. Nicméně dřívější oběti se opravdu mohou změnit v tyrany,“ podotýká pro ParlamentníListy.cz Subari s tím, že Havel možná neznal pravou realitu tehdejší Gruzie.

Tyranizování Gruzie

Bývalému prezidentu Gruzie Michailu Saakašvilimu nemůže přijít na jméno. Není divu. Pocítil totiž tvrdou ruku prezidenta přímo na své rodině. V roce 2006 byl odsouzen do vězení na pět let jeho bratr. „Zavřeli ho ze zcela smyšlených důvodů. Byla to pomsta za mé názory,“ říká. Bratra soud po dvou letech osvobodil. Když se Subari v roce 2007 zúčastnil protivládních demonstrací, byly potlačeny policií, přičemž přišlo k újmě na pět set protestujících. Přestože byl tehdy veřejným ochráncem práv, také si pár šrámů odnesl. O několik dnů později byl vyhlášen výjimečný stav a Saakašvili odstoupil, ale o rok později se po vítězství v předčasných prezidentských volbách vrátil.

Zanedlouho poté vypukl konflikt v Jižní Osetii, do nějž se vložily ruské jednotky. Vladimir Putin následně prohlásil, že by Saakašviliho nejradši pověsil za koule. „Situace v Jižní Osetii se mohla řešit diplomaticky, ale Saakašvili se o to ani nepokusil. S Ruskem už nechceme mít tak napjaté vztahy a vše se dá v budoucnosti, když nám USA a EU pomohou, napravit. Vše se dá řešit domluvou,“ dodává jako ministr. Mnoho Gruzínců to tak ale nevidí. O přítomnosti ruské armády v Abcházii a Jižní Osetii hovoří jako o zabrání území a USA i EU spílají, že před tím strkají hlavu do písku.

Temné příběhy z žalářů

V jednom z rohů kanceláře ministra visí mapa Gruzie, kde jsou různobarevnými puntíky vyznačena vězení. Je jich zhruba pětadvacet. V roce 2011 byly v jedné z nich skrytou kamerou natočeny záběry brutálního mučení, na nichž je vidět kopání do klečícího vězně či odsouzený se zaraženým koštětem v análním otvoru, které se pak dostaly na veřejnost. Vzbudilo to vlnu protestů a tehdy ještě prezident Saakašvili hovořil o skandalizování své koalice, nicméně slíbil vše vyšetřit. „Když mě jmenovali do funkce, ve vězení seděl bezmála rok nezletilý chlapec, co ukradl na trhu ořechy. Zhruba za 160 korun. Za to ho ve čtrnácti odsoudili na čtyři roky. Podobné surovosti jsem začal hned řešit,“ vzpomíná Subari.

Následně uvádí prý suchou statistiku. Za vlády Michaila Saakašviliho narostl počet vězňů na 24 500. V některých věznicích spalo na sto metrech čtverečních ve čtyřech řadách pryčen nad sebou až 400 vězňů. Třeba v roce 2011 zemřelo ve zdejších věznicích 144 vězňů. Roku 2012 prohrála Saakašviliho vládní strana volby a k moci se dostala koalice opozičních stran Gruzínský sen, kterou dal dohromady miliardář Bidzina Ivanišvili, jenž na post ministra vězeňství vybral právě Sozara Subariho. „Po všeobecné amnestii bylo propuštěno zhruba šedesát procent vězňů a situace se výrazně zlepšila. V tomto roce bohužel zemřelo zatím čtrnáct vězňů,“ doplňuje pro ParlamentníListy.cz.

Vizitka nového ministra

Vzpomíná, jak se za dob prezidentování Saakašviliho v letech 2004 až 2013 (s krátkou přestávkou), Gruzínci totiž v říjnu zvolili prezidentem Giorgi Margvelašviliho, stále hovořilo, že se Gruzie stane členem NATO a EU, ale v oblasti lidských práv na tom byla země prachbídně. „V roce 2008 u nás bylo souzeno 18 000 kriminálních případů a jen jeden člověk byl uznán nevinným. V jiných letech šlo o pět až patnáct lidí. V dobách Stalina vyhrálo soudy zhruba deset procent lidí. Takže v době druhé světové války byly soudy demokratičtější než za časů Saakašviliho,“ sumarizuje.

Na připomínku, že byl za bývalého prezidenta ve funkci ombudsmana, jen odvětí: „Ombudsman je důležitá pozice ve chvíli, kdy mu parlament naslouchá a nebojuje s ním. U mě to bylo naopak. Nikdo mi nevěřil. Soudci a prokurátoři byli s vládními politiky jedna ruka, takže jsem se ničeho nedomohl.“ Mezitím se v kanceláři odehrává vedlejší dějství. Ministr si nejdřív s úsměvem ve tváři stěžuje, že mu všichni přejí k narozeninám, přitom je bude mít až za měsíc. Pak zvedne důležitý telefon a zachmuří se. Dostane zprávu, že v jednom z vězení spáchal odsouzený sebevraždu. Se spolupracovníky začne řešit krizovou situaci, ale přeci jen, byť v dost nervózní atmosféře, dopovídá až do konce. V jedné své větě pak shrne přání všech Gruzínců. „Chceme zemi, kde bude možné dobře žít a ne jen živořit.“

• Politika a společnost JINÝMA OČIMA