Miloš Zeman během osmi měsíců ve funkci prezidenta ukázal jiný přístup k výkonu funkce než jeho předchůdci. Jak jeho dosavadní působení hodnotíte?

Prezident důsledně vychází z toho, že byl zvolen přímo. Myslí si, že má díky tomu jakoby silnější mandát než jeho předchůdci. Vyplývá to už z logiky věci. Ovšem síla mandátu není podepřená Ústavou a není tam zohledněna. Hodně se o tom dnes mluví, ale mezi slovy a činy existuje rozdíl. Jenže taková slova jsou v činy převedena jen zřídkakdy, protože by se k tomu ústavní většina nehledala snadno.

Každopádně prezident vychází ze silného mandátu a chce ho tudíž plně využít. To ho tlačí k tomu, že pak při svém přímějším způsobu mluvy, než je diplomatický jazyk, označí ústavní zvyklosti za idiotské, a tudíž chce, pokud může, těmito ústavními zvyklostmi pohrdnout. Ne vždy se to podaří, někdy narazí na odpor svých oponentů, ale každopádně ta snaha je vidět.

Jak jste již zmínil, někteří kritici prezidentovi vytýkají, že svým chováním ohrožuje stabilitu ústavního systému a demokracie. Stává se opravdu systém tak nevyváženým, že je ohrožen, jak některé strany říkaly v kampani?

Ohrožen svým způsobem je. Jiná věc už ale je, že náš ústavní systém má daleko k naprosté dokonalosti, ale je třeba vždy vycházet z toho, že i nedokonalý zákon je zákon. Myslím si, že pan prezident se pokouší, a je to zcela přirozené, rozšířit pole své působnosti a rozšířit realizační prostor pro výkon moci až tam, kam to jde.

Řekl jste, že díky přímé volbě cítí prezident silnější mandát. Politici ale už nedávno mluvili o tom, že by se pravomoci hlavy státu měly osekat. Nebylo by ale spíš správné, když už byla přímá volba zavedena, aby se pravomoci rozšířily?

Máte naprostou pravdu. Od začátku bylo jasné, že silnější mandát podepřený nějaký počtem voličů svádí k přemýšlení o tom, jak posílit své postavení. Mám za to, že silný mandát prezidenta by měl najít i zohlednění v Ústavě, které by směřovalo k rozšíření kompetencí. Rozhodně ale způsobem, který by neohrozil parlamentní podstatu demokracie, protože nejsme prezidentskou republikou. Je tedy na zákonodárcích, aby našli poměr mezi silnějším mandátem a postavením, které by neohrozilo parlamentní demokracii.

Zastavil bych se ještě u jedné věci. Prezident Zeman nezřídkakdy uvádí počty svých voličů a srovnává to s počty voličů politických stran. To je ale nefér srovnání, protože politického zápolení v parlamentních volbách se účastní zhruba pětadvacet stran a vítěz má poměrnou většinu. Zatímco v prezidentských volbách se zhruba stejné množství hlasů, samozřejmě podle volební účasti, dělí dvěma. Automaticky každý, kdo zvítězí, má nad padesát procent.