V Německu během operace srdce zemřel ve věku dvaasedmdesáti let Jiří Gruša, politik, diplomat, ale také básník, prozaik a překladatel. Vystudovaný filosof a historik se svou literární činností brzy zprotivil komunistickému režimu, a ten mu v roce 1969 zakázal publikovat. Gruša tedy poté pracoval v různých stavebních podnicích.

Za samizdatové vydání experimentálního románu byl uvězněn pro tzv. pobuřování. Stal se signatářem Charty 77. Během studijního pobytu v USA byl v roce 1981 zbaven československého občanství, a tím i možnosti vrátit se do vlasti. Osmiletou emigraci prožil nejvíce v sousedním Německu.

Nestranický ministr ve druhé Klausově vládě

Do Československa se vrátil v roce 1990 a své zkušenosti dal do služeb československého a později českého ministerstva zahraničí. Nejprve jako mimořádný a zplnomocněný velvyslanec v Německu v období 1991 až 1997. Své štěstí zkoušel i jako politik, ale v roce 1996 neuspěl při volbách do Senátu, kam kandidoval jako nestraník za ODS na Chebsku.

Od června 1997 do ledna 1998 zastával funkci ministra školství ve druhé Klausově vládě, když nahradil jednoho z iniciátorů tzv. Sarajevského atentátu Ivana Pilipa. Vrátil se znovu do diplomatických služeb a v letech 1998 až 2004 byl velvyslancem v Rakousku. V dalších letech působil jako ředitel Diplomatické akademie Vídeň.

Básník, překladatel a prezident PEN klubu

Vedle diplomacie byl činný i na literárním poli. Mezi jeho nejhodnotnější díla se řadí básnické sbírky Cvičení mučení, Modlitba k Janince či próza Dámský gambit (1973). Významná je i jeho překladatelská činnost zaměřená především na německy píšící české autory. V roce 2003 byl zvolen prezidentem mezinárodního centra PEN klubu.

Zpráva o smrti Jiřího Gruši zaskočila bývalého prezidenta Václava Havla, který se s ním dlouhá léta přátelil. „Myslím na něj, jako na jednoho z několika mně blízkých lidí, jichž jsem si hluboce vážil a kteří v poslední době opustili tento svět," uvedl na svých stránkách exprezident Havel.

Foto: Hans Štembera