Nelly Grotefendtová během přednášky na pražské Novotného lávce uvedla, že v současné době se o TTIP vyjednává za zavřenými dveřmi. Dohodu považuje za novou generaci bilaterálních dohod volného obchodu. Dle jejího názoru se v současné době snaží Spojené státy americké a Evropská unie vyjednávání dokončit co nejdříve a obchodní smlouvu, která by platila mezi USA a EU, uvést v platnost v brzké době.

„Tato smlouva je vlastně novou vlnou privatizace,“ řekla Grotefendtová s tím, že pokud dokument nabude platnost, zvýší se výrazně vliv silných nadnárodních korporací.  

Díky TTIP prý mohou nadnárodní korporace podat žalobu speciálnímu soudu, pokud budou přesvědčeny, že stát udělal kroky, které by mohly ohrozit zisk a majetek korporace.

„Ačkoliv daly státy Evropské unie mandát Evropské komisi, aby vedla vyjednávání s USA, nemají informace o současném stavu vyjednávání,“ řekla Grotefendtová s tím, že Evropská komise detaily tají.

Grotefendtová hovořila o tzv. smíšené smlouvě TTIP, která by prý byla zajímavá z hlediska zájmových skupin. Takovou variantu by ale také musely ratifikovat všechny členské státy. Smíšená smlouva by podle ní částečně omezovala vliv nadnárodních korporací.

¨

Podle přednášející není dobré, že vyjednávání mezi Evropskou komisí a Spojenými státy americkými probíhá za zavřenými dveřmi a doposud nebyl uveřejněn žádný detail, který by nás seznámil s dosaženými kroky. Evropská komise prý stanovila, že jen pokud bude ona chtít, může zveřejnit dosažené výsledky ve vyjednávání, zatím se však tají všechny detaily. Vedení členských států, natož jejich občané, tak nemají přístup k žádným informacím.

Grotefendtová míní, že vlivní lobbisté, kteří se snaží o prosazení této dohody, určitě znají detaily průběhu vyjednávání. Vyjednávání se prý účastní také vlivné organizace a korporace jako je Evropská asociace výrobců automobilů ACEA, nebo DHL.

Firmy by se mohly bránit proti případné novele legislativy státu, která by ohrožovala majetek a zisky, u soukromých soudů. Dle Grotefendtové to znamená pošlapání demokracie, jelikož v případě, kdy by stát chtěl zavést zákon, který by upevnil lidská práva, či se snažil o větší ochranu životního prostředí, pravděpodobně by prohrál u soukromého soudu, a tím by vyhrály nadnárodní korporace, které mají za hlavní cíl zisk, nad státem, který chrání své občany.

Grotefendtová dala příklad z Německa, kdy se tamní vláda rozhodla po katastrově v japonské Fukušimě, kde se udála tragédie v jaderné elektrárně kvůli přírodní katastrofě, upouštět od jádra. Švédská firma Vattenfall, která vlastní jaderné elektrárny v Německu, však zažalovala německý stát, jelikož byly její zisky a majetek v ohrožení, pokud by museli zastavit provoz svých elektráren.