Prezident Václav Klaus doposud vydal celkem 46 knih, pokud nepočítáme zahraniční překlady publikací. Ve svých knihách se tématicky věnuje politicky idejím, obhajobě svobodného trhu, čistě ekonomickým tématům a v poslední době také hojně Evropské unii a globálnímu oteplování.

Teoretická ekonomie

Z čistě ekonomicky akademických knih bychom mohli kupříkladu jmenovat publikace Ekonomická teorie a ekonomická reforma z roku 1991, což jsou texty ještě z dob komunismu, v nichž již tehdy Klaus obhajoval ekonomický liberalismus a lá Chicagská škola, Ekonomická teorie a realita transformačních procesů z roku 1995, Ekonomie a ekonomika z roku 2006, či Makroekonomická fakta české transformace z roku 2007.

Politické ideje

Obecně ideové jsou například Proč jsem konzervativcem? (1992), Mezi minulostí a budoucností (1996), Obhajoba zapomenutých myšlenek (1997), Proč jdu znovu do toho? (2002), Občan a obrana jeho státu (2002).

Pro poznání Klausových názorů je asi nejlepší kniha rozhovorů s Petrem Hájkem Narovinu (2001). Svůj pohled na komunistickou éru, polistopadovou transformaci i současnou politiku s výhledem do budoucna prezident shrnul v knížce Kde začíná zítřek (2009).

Evropská unie a národní zájmy

Především problematikou evropské integrace se zabývají publikace jako Tschechische Transformation & Europäische Integration (1995), Klaus v Bruselu (2002), Evropa pohledem politika, pohledem ekonoma (2002) či Prezident republiky k Lisabonské smlouvě (2009). Klíčovým ideovým esejem zabývajícím se kritikou evropské centralizace a evropského socialismu je útlá brožurka Co je to evropeismus (2006). Svou prezidentskou činnost mapuje Klaus každoročně v knihách Rok první, druhý... a tak dále.

Teorie globálního oteplování

K problematice globálního oteplování se pak prezident vyjádřil v publikaci Modrá, nikoli zelená planeta (2007), která vyšla již ve 14 zahraničních překladech - od angličtiny, němčiny, francouzštiny a italštiny po ruštinu, albánštinu, japonštinu či arabštinu, a v knížce Modrá planeta v ohrožení z roku 2009. V zahraničí vyšlo Klausovi kromě Modré, nikoli zelené planety dalších šest knih.

Před pádem komunismu

Exprezident Havel doposud publikoval 31 knih se svými projevy, dramaty, básněmi a eseji. Ještě v době komunismu mu vyšla sbírka typogramů Antikódy (1964), sborník hry, eseje a poezie Protokoly (1966) a v roce 1984 sborník textů O lidskou identitu obsahující úvahy, fejetony, prohlášení a rozhovory z let 1969-1979.

Rok 1989

V přelomovém roce 1989 Havlovy vyšly eseje a články z let 1983-1989 a také Dálkový výslech, což je rozhovor s Karlem Hvížďalou. Interview s exprezidentem si Hvížďala zopakoval i o několik let později v knížce Prosím, stručně. Hvížďala mimochodem udělal v devadesátých letech i knížku rozhovorů s tehdejším ministrem financí Klausem.

Podobně jako Klaus vydával Havel i své projevy, například v knížkách Vážení občané (1992), Václav Havel ´94-´97 (1995-1998). V roce 1990 vyšly Havlovy Dopisy Olze z let 1979 až 1982.

Sebrané spisy

V letech 1999 až 2003  vycházely Spisy I. - VII., což je kompletní vydání spisů Václava Havla do roku 2003, které obsahuje sedm svazků: Básně a antikódy, Hry, Eseje a jiné texty z let 1953-1969, Eseje a jiné texty z let 1970-1989 (Dálkový výslech), Dopisy Olze, Projevy z let 1990-1992 (Letní přemítání), Projevy a jiné texty z let 1992-1999.

Poté byly publikovány ještě projevy z let 1999-2002, zmiňovaný rozhovor s Karlem Hvížďalou, projevy z let 1999-2007 a naposledy korespondence Havla s reformním komunistou Františkem Janouchem. V sedmdesátých letech Havel napsal také pohádku, která vyšla v roce 2003.

Zahraniční překlady svých děl na svých stránkách Havel v seznamu neuvádí. „Eseje Václava Havla, jako je Moc bezmocných či Slovo o slovu, se staly klasickými texty české literatury, byly přeloženy do desítek jazyků a patří k nemnoha skutečně světově proslulým výtvorům české kultury," píše se na stránkách Knihovny Václava Havla.  

Snílek a světobčan Havel vs. vlastenec a pragmatik Klaus

Pokud srovnáme obě významné postavy naší moderní historie i současnosti, zrcadlí se nám jasný protiklad filozofujícího dramatika, umělce a básníka s hlavou v oblacích Havla s pragmatickým ekonomem Klausem, které své teoretické znalosti z ekonomie prakticky využil v politice a ekonomice.

Zatímco Havel, když hovoří o ekonomice i politice, tak v těžko uchopitelných poměrně rozplizlých a obecných pojmech humanity a lidských práv, Klaus se jako ekonom spoléhá na tvrdá data a co nejpřesnější analýzu. Tyto metodologické nástroje ve většině případů aplikuje vyznavač anglosaského konzervatismu a obdivovatel Aloise Rašína Klaus i v politických úvahách.

U Havla často zaznamenáváme takové pojmy jako všelidství, pravda a láska, humanita, globální vláda, občanská společnost, evropanství, solidarita, ale u Klause naopak národní suverenita, vlastenectví, hrozba NGOismu a ekologismu, tradiční hodnoty, svobodný trh a občanské svobody.    

Čtěte také:
Václav Klaus: Arabské vydání mé knihy