Ve vězení v Plzni na Borech pobýval s Havlem v letech 1985 a 1986. „Pracovali jsme spolu v Kovošrotu, v místní prádelně pracoval tehdy pak i další politický vězeň Jiří Dientsbier. Musím říct, že Havel byl velmi přátelský a oblíbený. Nikdo mu neubližoval a kdyby se o to někdo pokusil, myslím, že bychom ho tvrdě bránili,“ řekl pro ParlamentníListy.cz Batěk.

O Havlovi mluví jako o báječném člověku, který byl ke všem lidem, co tehdy ve vězení pobývali a přišli s ním do styku, přátelský, rozuměl jim a uměl je prý i poslouchat.  „Bydleli jsme spolu na stejné světnici, pracovali jsme spolu i u jednoho stroje. Vůbec jsme netušili, že za pár let bude všechno jinak, a tak jsme si po večerech hodně povídali – hlavně o společných známých.  Václav havel v té době byl velmi silným kuřákem, já naopak nekuřákem, takže jsme, pokaždé, když nám přišly jednou za tři měsíce balíčky od rodin, dělali výměnný obchod. Ode mě dostával cigarety a mně dával čokoládu nebo pokaždé něco z toho, co mu pravidelně přivážela v těch povolených balíčcích manželka Olga. Bohužel také musím vzpomenout na to, že právě práce v Kovošrotu asi stála i za jeho těžkým zápalem plic,“  vzpomněl dále Petr Batěk ve svém vyprávění.

Sledujeme téma Skon Václava Havla

Nepovyšoval se, uměl nás vyslyšet, nezapomněl ani když byl už prezidentem

Na rozdíl od některých jiných spoluvězňů, kteří se ne ve všech případech vyjádřují  na adresu exprezidenta Václava Havla pozitivně, Batěk říká, že i po revoluci k němu měl Havel velmi dobrý a stále přátelský vztah. „Nijak se nepovyšoval, setkávali jsme se i v Občanském fóru (OF), spolupracovali jsme a byli jsme šťastní stejně jako všichni lidé kolem nás, že už bude konečně snad dobře,“ pokračuje nostalgicky ve vzpomínkách na rok 1989 a 1990 Petr Batěk.