Vaše Svatosti,

 

s úžasem a s velikou radostí jsme přijali zprávu o Vašem zvolení. Už Vaše první kroky, jimiž se přibližujete lidem, prostým věřícím, vzbuzují naději, že budou inspirovat i další římskokatolické hodnostáře na celém světě. Doufáme, že i v naší vlasti, České republice, se Vaše vize o chudé a služebné církvi ujme.

 

Je pochopitelné, že v průběhu prvních týdnů svého pontifikátu jste se ještě nemohl podrobněji seznámit se skutečnou situací římskokatolické církve v Čechách, a proto dovolte, abychom Vás krátce informovali o závažných skutečnostech, které v poslední době vzbudily pobouření jak věřících, tak i humanisticky cítících ateistů. Přijměte náš dopis jako snahu o zlepšení vztahu mezi obyvateli naší země a zdejší římskokatolickou „vrchností“, která se chová povýšeně a touhou po majetcích ztrácí mravní kredit.

 

V minulém století prošla naše země (tehdy ještě Československá republika) tvrdým údobím vlády jedné strany, kdy protirežimní názory byly potírány a trestány. Těžký úděl nesli i mnozí duchovní, kteří odmítli s komunistickou mocí spolupracovat. Po společenském zvratu koncem roku 1989 se nový demokratický režim snažil minulé křivdy napravovat. Církve, především římskokatolická, dostaly do vlastnictví asi 170 komplexů, hlavně klášterů, aby život řádů byl obnoven. Tehdejší kardinál František Tomášek, respektovaný celým národem jako muž s přirozenou autoritou, kvitoval tento převod státních majetků na církve jako velkorysý krok a prohlásil, že další nároky už římskokatolická církev mít nebude. Duchovní byli a v současnosti stále jsou placeni státem, stejně jako církevní nemocnice a školy. Církevní stavby jsou udržovány z velké míry na státní náklady, neboť jsou vnímány jako kulturní památky celého národa. Po smrti kardinála Tomáška si však představitelé římskokatolické církve začali nárokovat další nemovitosti, z nichž mnohé získali bez soudního rozhodnutí v průběhu přechodné úřednické vlády v roce 1998. Česká veřejnost o tom byla jen minimálně informována a dodnes jí není znám počet budov (škol, školek, učilišť, zdravotnických zařízení, lázní atd.), které přestaly sloužit svým účelům a byly převedeny do vlastnictví římskokatolické církve. Část těchto budov je dnes v dezolátním stavu, protože církev pro ně nenašla využití.

 

Počátkem roku 2013 vstoupil v platnost zákon o dalším obrovském převodu státních majetků na církve (především římskokatolickou), který ve spolupráci s Pražským arcibiskupstvím připravila česká vláda. Víc než 80 procent obyvatel naší země s tímto nespravedlivým zákonem nesouhlasí a opoziční politici proti němu podali už tři ústavní stížnosti. Celková hodnota nemovitostí (polí, lesů, rybníků a budov), které mají být na církve převedeny, je zákonem odhadnuta na 75 miliard korun českých (2,95 miliardy eura), což je nepodloženo, protože nikdo neprovedl nezávislou kontrolu seznamu těchto nemovitostí a ani jejich ocenění. Nemovitosti nebudou oceňovány ani při vydávání, tudíž se nikdo nedoví, zda byl vydán majetek v hodnotě 75 miliard, jak tvrdí tvůrci zákona, nebo zda jeho celková hodnota je mnohem vyšší.

 

Součástí zákona je i tzv. finanční odškodnění v celkové částce 59 miliard korun (2,3 miliardy eura), která je také nepodložená. Církve ani česká vláda však nečekají na rozhodnutí Ústavního soudu a spěchají zákon realizovat. Premiér už podepsal smlouvy s církevními představiteli na postupné vyplácení finančních náhrad, ačkoliv byl odborníky varován, že se jedná o protiústavní čin. Smlouvy byly podepsány za zavřenými dveřmi, bez přítomnosti novinářů. Postupné splácení dle těchto nevypověditelných smluv zadluží na třicet let i další generace našich občanů. Pro římskokatolickou církev je určeno 47 miliard korun (1,85 miliardy eura) navýšených o inflaci. O zbytek „kořisti“ se rozdělí dalších šestnáct církví a náboženských společností.

 

Vaše Svatosti,

 

nechceme Vás v tomto dopise zahrnout právními podrobnostmi, pouze upozornit na neblahý krok římskokatolických hodnostářů v ČR, který vyvolal rozkol ve společnosti a zesílil beznaděj nejchudších vrstev. Vážným účinkem převodu majetků na církve (především římskokatolickou) je i úbytek věřících. Nacházíme v tom přímou souvislost. Jestliže tisíce věřících žádaly, aby církevní hodnostáři odmítli zákon o převodu majetků a jejich prosby byly bez odpovědi oslyšeny, cítí se tito lidé zrazeni. Přestávají věřit svým pastýřům, kteří kážou vodu a pijí víno. Jak vnímat slova o pokoře, když skutky dokazují pýchu? Proč mají chudí přispívat ze svého nedostatku na prelátský luxus? Proč jsou naše kostely a kláštery v mrazivých dnech zamknuté a lidé bez domova umírají zimou a hladem na ulicích? Dobrá zvěst, kterou slovy i činy hlásal Ježíš, se v dnešních Čechách stala zástěrkou pro kšeft.

 

Možná Vás, Vaše Svatosti, napadne otázka, proč to naše vláda učinila, proč tento protiústavní zákon protlačila Parlamentem. Odpověď je zahanbující. Vláda, její poslanci a další lidé v pozadí se na církevním zisku budou podílet, jsou tedy spolupachatelé. Již teď mají připraveny realitní kanceláře a akciové společnosti (s anonymními akcionáři), některé založeny Pražským arcibiskupstvím, jejichž prostřednictvím budou od církví skupovat nově získané pole a lesy a vydělávat na nich. Je to chladnokrevný kalkul, který snižuje důstojnost jak církví, tak i našich politiků.

 

Jako občané České republiky jsme se snažili tomuto chystanému podvodu zabránit. Psali jsme články, trestní oznámení, dokonce jsme před rokem napsali otevřený dopis i Vašemu předchůdci papeži Benediktovi XVI. Žádný z našich kroků nebyl zatím úspěšný, ale stále doufáme, že se nakonec dovoláme práva a spravedlnosti. Stále věříme, že podvod nelze halit svatou rouškou. Vaše zvolení v nás posílilo naději, že získáme úhelného zastánce. I když připouštíme, že jako vyvolený pastýř římskokatolické církve nemusíte být plně srozuměn s odkazem Mistra Jana Husa, kterého my Češi ve svých srdcích stále chováme jako Ježíšova věrného následníka, máme naději, že i pro Vás, vzdělaného, moudrého a pokorného muže, zůstává statečná obrana pravdy ušlechtilou lidskou pohnutkou, křesťanským činem.

 

Lež a podvod však zůstanou lží a podvodem, stejně tak krádež krádeží. K čemu bude římskokatolické církvi kořist, o kterou olupuje český stát a jeho zchudlé občany? Klademe si otázku, čím chce tato církev inspirovat, když svým jednáním odporuje Ježíšovým přikázáním. Jak mají lidé hledat útěchu a radost ve víře, když pohrdají jejími šiřiteli?   To jsou velmi vážné věci odehrávající se ve velmi kritické době, kdy celý svět stojí na křižovatce.

 

Vaše zvolení však napovídá tomu, že římskokatolická církev si je vědoma svých povinností vůči lidstvu a že se připravuje na svou nelehkou roli v příštích letech, když zvolila tak pokorného „kormidelníka“ až z konce světa…

 

Ať už rozhodl Duch Svatý, nebo lidská moudrost a předvídavost členů konkláve, přejeme Vám, Františku, Vaše Svatosti, hodně sil a zdraví při plnění úkolu, který jste na sebe vzal.

 

Váš příklad pokory a Vaše krédo, že církev má být chudá a sloužit chudým,  nám vrací víru, že nic není ztraceno ani v naší vlasti a že svou autoritou zabráníte římskokatolické církvi v Čechách převzít majetky získané neprůhledným podvodem. Sníme o tom, že Vaše odvaha a horoucí touha, s nimiž chcete zmírňovat napětí a křivdy globalizovaného světa, může uzdravit i okoralá srdce římskokatolických hodnostářů v Čechách a vrátit je k jejich  poslání. Sníme o tom, že tito zbloudilí pastýři, kteří opustili své stádo a stali se zištnými funkcionáři, čímž degradovali majestát víry, nejsou nepolepšitelní a navždy ohluchlí před hlasem svědomí. Věříme, že i oni jsou ještě schopni opustit svůj pohodlný azyl a znovu vykročit po cestě úzké, v šlépějích Ježíše.

 

Nepřestáváme doufat, že i naše poloprázdné, chladné kostely se mohou stát přívětivými domy, které jsou otevřeny stále a každému, kdo hledá pospolitost, útěchu, povzbuzení a lásku. Sníme o tom, že naše obnovené a pohodlné kláštery, kde dnes přebývá pět či deset řeholníků, otevřou vrata lidem bez přístřeší a že pomohou vrátit opovrhovaným, bezradným a zoufajícím jejich lidskou důstojnost a víru v lásku k bližnímu.

 

S úctou

 

členové petičního výboru

 

Lenka Procházková – spisovatelka

 

Václav Dvořák – režisér

 

Karel Srp – předseda Jazzové sekce

 

Milan Kohout – spisovatel, vysokoškolský pedagog