Politologa nejvíce zaujala určitá „koordinace“ v mediálním pokrytí. Původně bombastický zájem českých veřejnoprávních médií se výrazně utlumil zhruba tři dny poté, co téma zmizelo z velkých západních médií. Událostí, která to mohla zapříčinit, je podle Krejčího rozhodnutí české vlády o vyřazení Rosatomu z tendru na Dukovany. Po něm zájem Západu o téma výrazně opadl.

Celá kauza podle Krejčího ukázala dva rozdílné přístupy k diplomacii. Česká vláda, nový ministr zahraničí Jakub Kulhánek zejména, předváděla cosi jako box. „Tloukli kolem sebe, protože si byli jisti, že ať to dopadne jakkoliv, Brusel je podrží,“ přirovnal. A pokud by podporu neposkytl Brusel, tak Washington docela jistě.

„Z druhé strany Rusko nehrálo box, ale judo. To znamená, že použilo energii, kterou vložil protivník do úderu, ve svůj prospěch,“ objasnil tajemství bojových sportů. Najednou jsme se dostali do situace, že česká energie generovala ruské body.

Kauza také podle něj ukázala rozdílný přístup k velmocem. „Když se ruský diplomat zeptá na Dukovany, tak se z něj stává špion. Když se zeptá americký diplomat, tak mu ochotně přinesou podkladové materiály,“ popsal. Strategicky je to podle něj pochopitelné, protože zkrátka Američany považujeme na rozdíl od Rusů za partnery. „Ale hrát si přitom na moralistu, to je ovšem špinavá propaganda,“ dodal profesor.

K vývoji kauzy pak shrnul, že ruské judo se ukázalo efektivnější než český box a my jsme v našem zápase zůstali spíše osamoceni. Na hřišti s námi zůstalo pouze několik tradičních fandů v podobě bývalých zemí východního bloku, majících dlouhodobé komplexy z ruského vlivu, a Evropský parlament, který přijal usnesení ukazující, že této věci vůbec nerozumí.

Do usnesení EP například proniklo odsouzení kybernetických útoků Ruska na strategické instituce české státní správy. Krejčí marně přemýšlí, co měli na mysli, protože žádný takto popsaný útok nezaznamenal.

Profesor hovoří přímo o „psychóze“, která vyvolává bláznivé soutěžení, ve kterém se jednotliví účastníci přetahují, kdo použije agresivnější formulaci. A taková psychóza podle něj v souvislosti s kauzou Vrbětice nastala.

Tato psychóza je mimo jiné důsledkem určité „informační totality“, která se v západních zemích vůči Rusku (ale nejen Rusku) objevuje. Jako příklad uvádí jásot českých veřejnoprávních médií, že USA oznámily za loňský rok hospodářský růst ve výši něco přes dvě procenta. Čína roste o procent 18 a málokdo to vůbec jen zaznamená.

„Nechci tím říct, že tu máme místo latinky zavádět čínské znaky, jen to, že jsme v informační izolaci, a ten, kdo se neprobojuje přes strážní linie inkvizičních elfů, tak se ty informace nedozví,“ dodal k tomu profesor Krejčí.

Pak se vrátil ke slovům prezidenta Zemana o více vyšetřovacích verzích a kritice, kterou za ně schytal. „Jestliže někdo pracuje jen s jednou verzí a ještě se tím chlubí, tak je to nepoužitelný člověk, nebo nepoužitelná instituce. Těch verzí musí být více, jinak je to předsudek a ne vyšetřování,“ myslí si politolog.

Pak Krejčí rozebíral globální ambice Evropské unie, která podle něj neprokazuje příliš kompetence, experti Bruselu se v tématech obvykle příliš neorientují a musí jim vypomáhat diplomaté z členských zemí. A nabízí se podle něj i klíčová mocenská otázka: Kolik má Evropská unie tanků?