„Je to paradox. Západní politici vyjadřují podporu Erdoganovu režimu při odvrácení pokusu o vojenský převrat. Nemohou udělat nic jiného. Otázkou je, zda si aspoň uvnitř uvědonují, že tleskají na pohřbu sekulárního státu. Že tleskají na pohřbu svého bývalého spojence,“ podotýká Vlna.

Podle něj už v noci na sobotu bylo jasné, že se situace ze západního pohledu nevyvíjí dobře. „Dnes už je jedno, zda byl převrat jen amatérsky připravený, nebo to byla šikovně vyprovokovaná past a způsob, jak Erdogan zúčtuje se sekularisty,“ tvrdí bloger a zaměřuje se na důsledky.

"Prvním bude vyčištění důstojnického sboru turecké armády, soudnictví a ztráta jejich statutu strážců sekulárního státu. Dostanou islámské vedení a pevně se postaví za svého vůdce. Tím Turecko přestane hrát západní mimikry a potvrdí, že je islámskou zemí,“ domnívá se a konstatuje, že Turecko, jaké chtěl Mustafa Kemal, zemřelo právě dnes. 

Původní text ZDE.

Při potlačení vzpoury si dle svých slov okamžitě vzpomněl na Samuela Huntingtona. „Ve své hlupáky nepochopené a odmítané Srážce civilizací označuje čtyři ‚rozpolcené“ země. To jsou takové, které se brání své civilizační příslušnosti a snaží se přidat k jiné. Huntigton v roce 1996 jako rozpolcené země jmenoval Rusko, Turecko, Mexiko a Austrálii. První tři se snažili přidat k Západu, Austrálie se jako speciální případ přesouvala od Západu k Číně,“ píše Vlna s tím, že Huntingtonovi je v jeho následném textu o politických vůdcích nutné dát dnes za pravdu. Huntigton totiž uvádí: „Političtí vůdci, kteří mají tu aroganci domnívat se, že dokážou fundamentálně přetvořit kulturu své společnosti, jsou odsouzeni k neúspěchu. I když mohou vnést do své společnosti prvky západní kultury, nebude v jejich silách permantně potlačovat nebo eliminovat základní prvky domácí kultury. Političtí vůdci možná tvoří dějiny, ale dějinám nedokážou uniknout. Výsledkem jejich snahy jsou rozdělené země, ne země, které patří do západní civilizace.“ 

A co bude podle blogera následovat? „Erdogan bude triumfovat. Doma se z něho stane sultán bez opozice, bude mít volné ruce při zůčtování se všemi nepohodlnými, včetně Kurdů. Vůči Evropě bude tvrdit, a bude mít pravdu, že reprezentuje demokratickou vůli země. To, že tato vůle je vůči Západu nepřátelská, je fakt, který západním pomatencům vysvětlovali marně už Husní Mubarak či Muammar Kaddáfí,“ domnívá se.

Lídři typu Angela Merkelová či Francois Hollande teď podle něj budou k Erdoganovi přistupovat submisivně. „A nedivme se jim,“ dodal.

„Tato setkání budou pozorně sledovat také sunnitští muslimové. Erdoganova velikost a suverenita při jednání s nevěřícími psy jim bude imponovat. Katar oficiálně, poté Saúdí a později Egypťané budou jeho jméno vyvolávat v ulicích. Recep nechá zmizet značku Islámského státu a přebere nejschopnější a nejméně zkompromitované velitele k tomu, aby získal moc v Sýrii a Iráku. Tím se stane nejjednoznačnějším vůdcem islámském světa od časů Sulejmana I. Demokracie v tomto světě je vtip, potřebuje vůdce. A páteční noc ukázala, kdo jím bude,“ podotýká také bloger. 

A co Evropská unie? Kontinentální Evropa podle něj zůstává zavřená mezi Afrikou, islámským Tureckem a nervózním Ruskem. „Bez Ameriky, která svou pozornost přesouvá do Tichomoří, bez Británie s její slušnou armádou. Ale zato s politiky typu Juncker, Tusk, Schulz, Merkelová a Hollande v čele. Osobně mám trochu strach,“ uzavřel.