Ohlédnutí za minulým týdnem v českých sdělovacích prostředcích začíná Petr Žantovský pohledem na dění kolem bývalého středočeského hejtmana. „Ta věc s Davidem Rathem je mediálně naprosto neúměrně přeexponovaná. Ukazuje se na ní, jak naši novináři nevědí, co sami se sebou, nevědí, kde je jejich místo, nevědí, co mají dělat. Příběh Davida Ratha všichni známe, není ničím nový ani zajímavý. Všichni jsme sledovali jeho politickou kariéru od počátku devadesátých let,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský, jenž si z první poloviny devadesátých let, kdy pracoval jako šéfredaktor v nakladatelství Melantrich, velmi dobře pamatuje, jak se tam chodila naparovat dvojice pánů, tedy Jiří Dienstbier starší a David Rath.

Nakladatelství totiž patřilo bývalé straně Československé socialistické, posléze Liberální straně národně sociální. „S ní se později spojila Dienstbierova parta, tedy dříve Občanské hnutí, později Svobodní demokraté. Tahle parta byla samozřejmě odsouzena k politickému nezdaru, nicméně to nijak nesnižovalo sebevědomí, s jakým se pan Rath, tehdy zhruba třicetiletý mladík, pohyboval po Melantrichu s panem Dienstbierem a jakým způsobem všechny poučoval o tom, jací mají být a jak mají vidět svět. A z každé jeho věty teklo, že ten svět vidí správně jenom on jediný. To je taková velmi stará příhoda, která jenom deklaruje skutečnost, kterou jsme potom pozorovali v Parlamentu či při jiných veřejných vystoupeních pana Ratha,“ poznamenává mediální odborník.

Novináři dělají kolem Rathova případu neúměrný rozruch

Výstižně to podle něj vyjádřil ve čtvrtek v Událostech, komentářích Marek Benda, když řekl, že David Rath byl přesně ten typ, co pije víno a káže vodu. „Každého poučil, jak má být nezkorumpovaný, čistý a transparentní, a sám dopadl, jak dopadl. To, že se dějí ve Středočeském kraji zajímavé věci, byla celkem veřejná věc, i když těžko to mohl někdo deklarovat natvrdo a právně závazně, ani já to teď nedělám, nicméně některé příběhy prostě vyplynou. Stejně jako vyplývaly příběhy o Pavlu Bémovi nebo Bohuslavu Svobodovi na pražském magistrátu. To jsou příběhy, které v politicko-mediálních kuloárech běhají a dříve, či později najdou své naplnění. Stejně jako praskla bublina paní Nagyové, stejně tak praskla mnohem větší a dramatičtější bublina pana Ratha,“ připomíná Petr Žantovský.

Nevidí nic na tom, že se David Rath choval způsobem, který česká justice ohodnotila osmi a půl lety nepodmíněně. „Já ten verdikt respektuji, ale dál mě na tom nic nezajímá. Fascinuje mě však, jakým způsobem kolem toho novináři dělají rozruch, jako kdyby to měl být exemplární případ nejen justičně, ale i mediálně a politicky či eticko-politicky. Ve čtvrtek v Událostech uvedl pan Železný, že jenom Česká televize tomu věnovala v průběhu tří let od vypuknutí Rathovy kauzy asi tři sta zpravodajských příspěvků. Také na titulní strany deníků se Rath dostal rovněž asi třistakrát, což je naprosto nesmyslné. Přitom šlo o to, že jeden státní úředník a politik byl přistižen při něčem, co se v běžné demokracii hodnotí trestně, a tím to skončilo,“ míní mediální analytik.

Podstatným analýzám třeba zdravotních rizik migrace se média nevěnují

Namístě by bylo klást si jiné otázky. Kupříkladu jak je možné, že se osobnost typu Davida Ratha dostala do takových zdánlivě „nedostřelitelných“ pozic, že si bezmála dvaadvacet let uchovala tak dominantní a dramatický vliv na dění v České republice. „To přece nevzniklo jednou krabicí od vína někde v Rudné u Prahy, to má své psychologické i jiné osobnostní důvody, to jsou otázky, které by se měly klást. Ne to, jestli se soud zachoval exemplárně nebo se pan žalobce Jirát choval tak, či onak, jestli do toho nějak zasahovala paní Bradáčová. To je docela jedno. Podstatné je, že proběhl standardní soud, že pan Rath má právo na standardní odvolání, že se soud potáhne ještě léta, jak v Česku bývá. Ale podstatné je to rozhodnutí, že to je člověk jako každý jiný, a tudíž má za své činy nést odpovědnost. A tečka. Tím to mělo alespoň mediálně skončit,“ domnívá se Petr Žantovský.

Vadí mu, že v den rozsudku mu věnuje Česká televize celé večerní zpravodajství a ČT24 až na malé přestávky veškerý čas od 19 do 23 hodin, přičemž se nevěnuje podstatným věcem. „Novináři, a to nejen z České televize, se nevěnují příčinám obav občanů z imigrace lidí ze zemí třetího světa. Nevěnují se skutečným analýzám toho, co ti lidé například s sebou přinášejí za zdravotní rizika. Takovou analýzu jsem nečetl, neviděl, ani neslyšel v žádném českém médiu. Chtělo by to analýzu lékařského odborníka, který by byl schopen vyhodnotit, jakým způsobem je vystavěna imunita lidí, kteří po generace žijí v prostředí třeba Sýrie nebo Iráku, jakým způsobem se ta imunita odlišuje od imunity lidí usazených v české kotlině a kde jsou rizika,“ upozorňuje mediální odborník.

Barvotiskový obraz světa s mírumilovnými muslimy

Všímá si, že nikdo nepřipomněl, že velká část středoamerických a jihoamerických Indiánů nebyla vyhubena conquistadory se zbraní v ruce, ale do značné míry nemocemi, na které jejich imunitní systém nebyl připravený. „Chytli banální chřipku a rázem z toho byla velká a smrtící epidemie jen proto, že Indiáni předtím nikdy nepřišli do styku s takovým virovým kmenem, a proto to pro ně bylo smrtící. Nechci malovat čerta na zeď, ale ptám se, proč média nenajdou nějakého epidemiologa, virologa nebo jiného odborníka na tyto otázky a nezačnou se zabývat příčinami obav lidí z migrace. Všichni to otočí jen na téma xenofobie a podloží to příběhy o milých muslimech, kteří rozhodně nedrží v ruce pušku. To je barvotiskový obraz světa, který česká média namnoze vytvářejí,“ kritizuje Petr Žantovský.