No-go zóny obecně představují městské čtvrti ve větších západoevropských metropolích, kde tvoří stále větší část obyvatelstva přistěhovalci ze zemí Afriky a Blízkého východu. Vládne zde vysoká nezaměstnanost i kriminalita a spíš než zákony dané země se zdejší muslimská populace řídí právem šaría. Původní obyvatelé se z těchto čtvrtí stěhují pryč a policisté zde jen obtížně prosazují právo a pořádek.

Po celé Evropě existují desítky až stovky no-go zón a například jen v samotném Švédsku více než šest desítek. V hlavním městě země, Stockholmu, jde jmenovitě o čtvrti Rinkegy či Tenste. Další podobné čtvrti existují také v Malmö, odkud se z obav o svůj život v posledních dvaceti až třiceti letech odstěhovala většina příslušníků kdysi poměrně početné židovské komunity. No-go zóny však existují také ve Francii, Belgii, Velké Británii a právě i v Německu.

Německá kancléřka byla jedním z evropských vůdců, kteří existenci no-go zón vždy tvrdošíjně popírali. Tento týden však svůj postoj překvapivě změnila a připustila, že v Německu „existují místa, která se cizinci, a dokonce i policisté bojí navštěvovat“. Její slova přicházejí poté, co se podle jedné policejní zprávy ukázalo, že gangy přistěhovalců brání lidem se přestěhovat do některých kdysi zcela bezpečných čtvrtí velkých měst.

Existence těchto zón je však veřejným tajemství několik let. Politický i mediální mainstream o nich dlouho mlčel, ale migrační krize a příchod milionu ve většině muslimských migrantů bariéru mlčení prolomil. Loni v listopadu otevřeně pojmenoval magazín Focus jako no-go zónu čtvrť Ebertplatz. Vedle mnoha dalších se diskutuje také o berlínském Neuköllnu, kde již tvoří přistěhovalci více než čtyřicetiprocentní podíl na zdejší populaci.

„Stát musí být schopen zajistit, aby se lidé cítili ve veřejných prostorech bezpečně. Není možné, aby existovaly nějaké nepřístupné oblasti, kam se lidé bojí chodit. Taková místa jsou však bohužel skutečností. Musíme je začít nazývat pravým jménem a něco s tím udělat,“ konstatovala Merkelová překvapivě velmi otevřeně. Náprava desítek let zanedbávaného problému však bude během na dlouhou trať a v případě, že bude vláda i nadále prosazovat přistěhovaleckou politiku otevřených dveří, bude pro úřady obtížné problém no-go zón vyřešit.