Vavruška v rozhovoru pro server Svobodné universum v úvodu kritizuje například velké tlaky aktivistů na manželství pro všechny nebo možnost adopce homosexuálních párů. „Dokonce ani aktivisté nepopírají, že muž a žena jsou pro dítě to nejlepší, ačkoliv z nich občas padají výrazy, že je to to samé. Ono to není to samé, je to něco jiného. V některých případech to může být lepší, v některých horší, ale je to něco jiného. Není to ideál, a nevím proč podporovat ne-ideál, který rozmělňuje hodnotu,“ má jasno Vavruška.

„Kdyby LGBT neotravovali těmito věcmi, tak se můžou řešit prorodinná opatření jako snížení počtu rozvodů, a motivování rodičů k tomu, aby měli více dětí. Abychom měli nějakou budoucnost, a zajistili špičkové vzdělání a špičkovou výchovu,“ radí student gymnázia s tím, že by měla raději přijít například podpora matek, jako v Maďarsku. „Myslím, že bychom v Čechách potřebovali někoho, jako je Viktor Orbán, což je v dnešních liberálních kruzích nepřijatelný výrok,“ chválí Vavruška maďarského premiéra.

LGBT aktivisté podle něj absolutně nemluví za většinu neheterosexuální populace. „Pokud bychom přistoupili na půl milionu neheterosexuálních lidí, můžeme s tím polemizovat, nejde to zjistit, nikdo nikdy nezjistí, kolik je to přesně, ale myslím, že to tak nějak přibližně bude, když se kouknu do své generace, tak každý dvacátý. A myslím, že se to ani věkem nemění a že to lidé nepotřebují dávat najevo světu nošením duhových LGBT tašek přes rameno,“ tvrdí Vavruška, že běžní homosexuálové to nepotřebují ukazovat.

Progresivisté podle něj pravděpodobně nebudou mít nikdy dost. „Příští stanicí může být, že si paní vezme svou kočičku. Nedávno jsem zjistil, že jsem se zamiloval do svého konferenčního stolku. Vezmu si svůj konferenční stolek, a možná budeme adoptovat,“ říká na odlehčení.

Vavruška hovořil také o mnohoženství, které je běžné v islámských společnostech a skrze ně se začíná uplatňovat i v Evropě. „V Německu v islámských ghettech, kde v oblastech velkých 20 kilometrů čtverečních už nejezdí ani policie, protože se tam bojí jezdit, existují odhady, že takovýchto svazků ročně jsou tisíce a desetitisíce. A to se dostáváme k tomu kontroverznějšímu a hnusnějšímu, a to jsou svazky s nezletilými, s dětmi. Těch je také mnoho, stovky, tisícovky. A německé úřady to přehlížejí. Protože jsou to muslimové. Jakmile řeknete něco proti muslimům, tak okamžitě diskriminujeme muslimy,“ přináší Vavruška ožehavé téma islámu a politické korektnosti.

„Byly například případy ve Velké Británii, gang muslimů ze zemí jako Pákistán, Maroko, Uzbekistán – a mohu pokračovat. Tito lidé tvořili gang, a v novinách se psalo, že to byl gang Asiatů, asijského vzhledu. A vše to přímo souviselo s islámem, s jeho ideologií a vírou. Byli to lidé, kteří unášeli mladé Angličanky, a znásilňovali je. Část z nich zemřela, ne sama od sebe, protože je zabili, a část si nese tyto hrůzy životem, i když už jsou třeba dospělé. A děje se to ve Velké Británii, přičemž tento případ nebyl jediný, bylo jich několik, což je šílené,“ nechápe Vavruška, jak je to v Evropě možné.

Vavruška poté jmenoval další příklad, kdy došlo k hromadnému znásilnění žen na festivalu ve Švédsku. „Přišli migranti, znásilnili Švédky, úřady mlčely, média mlčela, protože tam sedí lidé, drobná hrstka neomarxistů, kteří sedí i v radách. Takže státní instituce, instituce, neziskovky, a hlavně média, tak část z nich to určitě zamlčela záměrně, a část ze strachu, protože by okamžitě nalétl před redakci protest muslimů a muslimských aktivistů,“ je zděšený Vavruška.

O všech těchto tématech se prý v Evropě a zejména v Americe raději mlčí, aby nemohla být média napadnuta aktivisty. „Články ohledně manželství pro všechny a polyamorních sňatků nejsou na západě diskutovány svobodně. U nás, když někdo napíše článek, který ostře kritizuje všechna tato témata, tak ho pravděpodobně nesmažou, nenahlásí, nezažalují, ale už jsou tady lidé, které to velmi pohorší, a začnou to kritizovat, začnou mobilizovat své stoupence a začnou tomu člověku dělat ze života peklo,“ všímá si Vavruška.

„A obávám se, že na Západě už to tak není, je to mnohem horší. Buď je to úplná cenzura, nebo je tam druhá věc, která je podle mě ještě nebezpečnější, a to je autocenzura, kdy ještě, než si sednete k notebooku, a začnete psát o tom, že není v pořádku mít dítě, které nevzniklo láskyplně mezi dvěma lidmi opačného pohlaví, ale vzniklo někde ve zkumavce s 50 vědci za 20 tisíc euro, tak vám v hlavě najednou vyběhne představa, že vás někdo najednou začne kádrovat, ostrakizovat, buzerovat, začne na vás podávat žaloby. Takže se tomu radši vyhnete, protože si nechcete dělat zbytečně potíže, už tak jich máte dost,“ je z tohoto přístupu Vavruška rozezlený.

Problém vidí Vavruška i v možnostech umělého oplodnění nebo náhradního mateřství. „Takhle ale dítě nevzniká, a i to je špatně. Třeba gayové, ti musí sednout na letadlo, letět někam do USA, nebo do Kanady, dostanu se k tomu proč, a tam si najdou nějakou kliniku ze sítě takovýchto klinik, kterých je bohužel hodně, protože je to nesmírně výnosný byznys. Jde o peníze, bohužel jako skoro ve všem. A tam je jim doporučena žena, která jim odnosí dítě, takže vytvoří ze svých pohlavních buněk nějaký koktejl, mix, ten vezmou a v laboratoři ho přidají k vajíčku, které je odebrané jiné ženě, třeba nějaké studentce, která potřebuje dokončit univerzitu. Samozřejmě ona z toho má nějaké peníze, je to rizikový proces. A to je genetická, biologická matka, která je ale anonymní, takže dítě nikdy nezjistí, kdo je jeho biologická maminka,“ vadí Vavruškovi koncept umělého oplodnění a náhradního mateřství.

Právě náhradní mateřství podle něj navíc odporuje Úmluvě o právech dítěte. „Drtivá většina států moderní pokrokové civilizace ji přijala, kromě Spojených států, tuším, což je nejmocnější země, a kde se tyto věci nyní můžou legálně dít. Je to legální, takže jim to nikdo nemůže zakázat, což bych si nepřál, protože nemám rád zákazy a regulace, a spíše bych si přál, aby lidem došlo, že to nemá být něco normálního. A pokud už si nemohou pomoct, tak pro to mám slovo sobectví, protože jim nejde o právo dítěte, ale jde jim o ně samotné, oni něco chtějí. Oni berou malému človíčkovi, který se nejen ještě nenarodil, ale ještě ani nebyl počat, dokonce ani vajíčko nebylo vyndané ze studentky, z biologické maminky, kterou toto dítě nikdy nepozná, biologické rodiče. A to, co vznikne, vloží ještě do čtvrté ženy, čtvrtý rodič, ačkoliv není genetický rodič, a dítě odnosí,“ nechápe student gymnázia.

Dalším velkým tématem je pro Vavrušku politická korektnost, která podle něj ničí západní společnost. „Třeba nedávno, v březnu tohoto roku, psal New York Post, ještě poměrně racionálně se chovající deník, třeba oproti New York Times, o tom, že byl v Kanadě zatčen otec, protože neoslovoval svou náctiletou dceru takovým genderem, jaký si představovala. Stala se z toho legální pravda, a když tuto pravdu popřeme, jejich pravdu v uvozovkách, tak už je to špatně, a může to vyústit v situace, kdy zavřete rodiče, protože bůhví, jak to bylo,“ je zděšený Vavruška.

„Jinak politická korektnost je samozřejmě lež. Ze začátku na tom mohlo být něco dobrého, mohla to být správnost nebo slušnost, ale cesty do pekel bývají dlážděné dobrými úmysly. Takže možná to vzniklo s touto dobrou myšlenkou, ale absolutně se to vymklo,“ má jasno Vavruška.

Ten v souvislosti s tím kritizuje také uvažování o kvótách u zaměstnavatelů a jinde ve společnosti. „Když máme dva lidi, kteří žádají o vrcholný manažerský post nějaké firmy, a jedním z nich je člověk, který vystudoval tři vysoké školy, a je to ostřílený chlápek s padesátiletou praxí, a druhým, když to přeženu, jednonohá černá lesba s maturitou, kterou udělala na čtyřku, tak pokud je ředitel firmy dostatečně šílený, gender šílenec, a chce všechnu sociální spravedlnost, tak hádejte, koho vybere?“ ptá se Vavruška s nadsázkou.

Na závěr se Vavruška znovu vrací k LGBT aktivistům, kteří podle něj škodí třeba i ve školách. „Důsledkem toho, že do škol chodí aktivisté, a přesvědčují děti, aby pochybovaly, zda jsou holčičky, nebo chlapečci, je prudký nárůst počtu dětí, které si nejsou jisty svou sexuální identitou. Dětské psychiatrie a psychologické poradny praskají ve švech, protože se raketově zvyšuje počet dětí, které řeší, jestli jsou kluk, nebo holka, nebo jsou nebinární.“ V Británii to běžně roste dvojnásobně. Myslím, že na přelomu roku 2015, 2016 byl najednou těchto lidí dvojnásobek. Dokonce nějaké úplně šílené průzkumy, já bych je neshazoval, tvrdí, že každé druhé britské dítě si není jisté svým pohlavím, nebo svou orientací,“ dodává Vavruška s tím, že mezi svými vrstevníky je jeho smýšlení spíše raritou.