V Poslanecké sněmovně se dnes koná mimořádná schůze, která se týká zákona ohledně možnosti manželství pro stejnopohlavní páry. Prozatím se o návrhu diskutuje, k hlasování se přikročí až o něco později. Diskuse je ovšem bouřlivá, aspoň v případě šéfa SPD Tomia Okamury. Ten na úvod svého projevu pronesl, že hnutí SPD s tímto zákonem nesouhlasí. Uvedl i to, že návrh manželství pro stejnopohlavní svazky rozděluje společnost bez ohledu na stranické preference, věk, vzdělání, bohatství nebo inteligenci.

„Nemáme nic proti registrovanému partnerství. Nemám nic osobního ani proti homosexuálům. Ostatně můj mladší bratr je gay, mám ho moc rád, velmi často spolu komunikujeme, a často se stýkáme. Ale manželství je z našeho pohledu prostě svazek muže a ženy. Jde o spor mezi tradičním vnímáním světa, mezi tradičními hodnotami. Já bych ještě dodal, je to spor mezi zdravým rozumem a pseudoliberálním nihilismem, po mně potopa. Lidské civilizace po celou dobu historie manželství kodifikují jako spojení muže a ženy, a to i v civilizacích, které homosexualitu tolerovaly, jako například antické Řecko, pederastie, tedy sex mužů s mladými chlapci dokonce preferovaly,“ pověděl.

Proč tomu tak vždy bylo, je prý poměrně zřejmé. „Instituce manželství měla daleko zásadnější a komplexnější funkci. Zásadní přitom byly dvě. Reprodukční a ekonomická. Ekonomika stála přitom i za vznikem patriarchátů. Muž si jím vydobyl právo na to, aby jeho majetek dědily jeho děti. Děti jsou pro manželství klíčové. Už od raného středověku se křesťanské církve bránily například rozvodům, neblahému dědictví prostopášného Říma, ale uznávaly výjimku, a tou byla neplodnost. Manželství, které nebylo schopné zplodit děti, nebylo tehdy považované za platné manželství ani mezi mužem a ženou. Tento princip platil ovšem už v časech starého Říma. A platil i v desítkách jiných kultur. Vůbec první doložený rozvedený Říman byl jistý Spurius Carvilius Ruga, který se rozešel roku 230 před naším letopočtem s manželkou. Hluboce ji miloval a vážil si jí pro její morální bezúhonnost a dobrou povahu. Carvilius Ruga nějakou dobu zastával úřad konzula. A musel podle zákona přísahat, že se ožení pouze za účelem plození dětí. Jeho manželství zůstalo i po letech bezdětné. On se musel rozvést, a jeho kauza se stala precedentem k rozvodu,“ vysvětlil.

„Manželství je po tisíce let institutem, který ve všech civilizacích ze zákona spojuje muže a ženu za účelem plození dětí. Už nejstarší zákony světa ze staré Mezopotámie kodifikují, na jedné straně manželství s právy a povinnostmi obou partnerů, a na druhé straně sankcionují například neplodný sex mezi muži. Není v tom žádná homofobie, žádné předsudky, ale chladný kalkul, kdy každý zákonodárce věděl, že pokud má země vzkvétat, musí v jejich základech být funkční rodiny, které plodí děti, dělníky, vojáky, učence, ale také matky.

Pokud zmiňuji historii, pak to primární není fakt, že manželství muže a ženy je fakticky jedna z nejstarších společenských institucí dějin a světa. Ale fakt, že pokud tak dlouho vydrželo a přetrvalo všechna náboženství, civilizace i říše, tak je to proto, že je principiálně založeno na zdravém rozumu. Je to něco, co z principu správně funguje. Muž a žena mají děti a takovou rodinu stát prostřednictvím zákonů a své moci chrání a upřednostňuje.

A to proto, že taková rodina se mu vyplácí. Každé dítě je do budoucna v dospělosti daňový poplatník, který pracuje, nebo je třeba voják, který za svou rodinu, ale i stát, bojuje a umírá. Budování rodin s dětmi musíme preferovat i dnes, protože na nich závisí přežití společnosti, civilizace i národa. Jak už mnohokrát opakuji, to, že se normální rodiny rozvádějí, a to ve vysokém procentu, není důvod k tomu, abychom normální rodinu s tátou a mámou likvidovali a postavili na roveň registrovanému partnerství. Ale je to naopak důvod takovou rodinu zvýhodňovat. Chtěl jsem říci zvýhodnit ještě více, ale jednoduché počty ukazují, že ti, kdo mají děti, jsou naopak díky nákladům na jejich výchovu ekonomicky diskriminovaní oproti bezdětným.