Už je tu další spotřebitelská revoluce! Toaletní papír měřený nikoliv na ruličky, ale na  délku, na metry, případně na počet útržků. Tohle si jen tak nezkontrolujete…

Novinky z budky

„No, to jsem ještě neviděl,“ dívá se pan Jaroslav přes brýle, pak ještě jednou, až si dioptrie radši sundává. „Jakpak to asi můžu poměřit, kolik metrů mi vyhovuje? Nebo se bude zákazníkům odtáčet, jako novinka? Tedy ne deset deka, dvacet deka, ale třeba deset metrů?“ 

Skutečností je, že se na výrobku vždy uvádí počet jednotlivých balení, průměrná váha jednoho kusu nebo, jako v případě toaletního papíru, ale i hygienických ubrousků, resp. utěrek, cena za jeden kus, jednu roli, pokud součástí balení je jich několik.

Tak pohodlně víte, kolik stojí jeden. Chcete-li nakupovat ekonomicky, stačí se jen podívat. Do nedávna to tak bylo. Ale v současné době je populární nebýt tak konkrétní. Těžko pak můžete spočítat, co je výhodnější koupit. „Do nedávna jsem chodila s kalkulačkou,“ říká paní Eva. „To se ještě dalo, ale dnes už se těžko něčeho chytnu.“

Zlevněný toaletní papír v Albertu. Cena je klasicky za kus. Foto: Václav Fiala

Čas se rozčilovat?

„Tak s námi zas obchodníci vymr**li!“ vykřikuje pan Karel, jenž taky hledá cenu za roli. Dozví se však, jak je rulička dlouhá. „A vím nakonec hovínko. Nu, vždyť se jedná o hajzlpapír, tak kdo by to řešil, že...“ – „Buďte rád, že se vám zadek neodře jako za komunistů, kdy byly noviny nebo papír tvrdý jako kámen,“ poučuje ho dobře oblečený muž v letech. A hned zhrubne. „Tak si toho dnešního prdelpapíru laskavě važte. Přece nebudete řešit, jestli stojí šest korun, nebo devět korun!“ 

„Ale jó, milej zlatej,“ odpovídá mu neodbytně Karel. „Protože pak si koupím balení po osmi roličkách za padesát anebo taky za osmdesát korun! A to už je rozdíl. A podívejte se, tady je ten třívrstvý i hodně přes stovku,“ máchá rukama kolem sebe.

Pravdou je, že ceny této komodity vylétly nahoru. Podle odborníka Petra Havla je to mj. právě velkou energetickou náročností, ale také potřebou zaměstnanců mít větší platy. Toaletní papír se vyrábí mj. i z březové kůry, a vzhledem k embargu Ruska, odkud se nejvíc dovážela, je suroviny nedostatek a dováží se například z Kanady, což je podstatně náročnější na přepravu.

Levnější to nebude

Nebude to levnější, protože energie jako vstupy neustále letí nahoru. Velké zahraniční celulózky a papírny i na Slovensku tedy zdražují téměř každé čtvrtletí a dopad toho vidíme na pultech obchodů dnes a denně.

„Za pětikorunu už ruličku neseženete, i když kupujete velké balení,“ konstatuje další žena v jednom z plzeňských hypermarketů. „I když máte balení třeba po čtyřiadvaceti kusech, pod takových pět osmdesát nebo šest korun se nedostanete. Nu, ono se to nezdá, ale když máte větší rodinu, tak i tahle položka není nezanedbatelná,“ vypočítává žena.

Cena se tak blíží k té jako v Německu, kde je balení za osm nebo deset kusů kolem osmdesáti až sto korun. Levnější to není ani na Slovensku. Jen Polsko je „cenově vlídnější“.

„Mě vůbec nezajímá, jestli je to z Finska, z Ruska nebo z Ameriky,“ nadává důchodce Ladislav. „Já chci slušný výrobky za slušný ceny. Už mi to tu začíná připomínat komanče, kdy jednu dobu byl problém s dámskými vložkami. Ale že by toaleťák stál tak moc, nebo že by vůbec nebyl, to teda nepamatuju.“

Důchodcům, těm... hej zdaleka není

Drahé jsou i papírové ubrousky, hygienické kapesníčky. Ty už u sousedů v SRN jsou levnější než u nás. „Velké role máme ještě pořád levnější, ale i tak už atakují stovku a více. Mají mnoho metrů, jenže ty se vyplatí do větší domácnosti,“ říká prodavačka, trochu při těle.

„A tak je to se vším,“ konstatuje důchodkyně Anna. „Zvyšuje se cena všeho. Vaty, mýdla, šamponů. Leze to po korunách, ale jde to nahoru. Tady jako samotná těžko budu kupovat velikánská balení, jak bych je, prosím vás, taky utáhla domů, že. Když dostanu důchod, dám si něco stranou na tyhle potřeby, ale vážím každou položku. Až se občas stydím, jak se tady kolem šourám, prohlížím, počítám. A pak stejně třeba nekoupím. Radši takhle chodím do marketu, tam se na mě jako v nějaké malé prodejničce tak nedívají. Propadla bych se hanbou, myslí si snad, že tady budu něco krást? Že ubrousky nebo kapesníčky si strčím pod sukni nebo si to zahrabu na vozítko? Ach jo…“

V německém příhraničí jsou levné „modely“ vyprodané. Foto: Václav Fiala

Cena: Pět prstů

Podobné starosti mají ale i mladé matky, nejen samoživitelky. A také zahraniční dělníci, kteří obracejí každou korunu. „Na ubytovně si papír musíme nosit s sebou, a ještě mi ho občas na pokoji, kde je nás víc, někdo vezme,“ říká Vitalij, který v Plzni pracuje už řadu let a nepatří do poslední skupiny uprchlíků.

A pak slyšíte i názory majitelů restaurací a kulturních zařízení, že se na sociálních zařízeních prostě krade. Nejen toaletní papír, ale i mýdlo. Dokonce si někteří lidé prý odtáčejí do připravených lahviček taky tekuté mýdlo. „Bere se všecko,“ nadává jeden z hostinských na periferii města. „V centru to ještě jde, ale čím více jdete od náměstí do čtvrtí kolem historického centra, je to špatenka. A k tomu – s prominutím – hrozná hygiena, některých lidí. Vrátil bych je hned, do školy. Co se vůbec tam někde u nich v Moldávii a jinde v mládí naučili?“

I ta kultura dostává na frak

Rozčilují se i majitelé a provozovatelé kulturních zařízení, galerií, hradů a podobně. „Po sametovce to bylo pár let a pak se to dalo vydržet. Jenže teď je to zpátky. Co nepřivážete, pořádně, to máte za pár hodin pryč,“ říká paní z jedné známé kulturní instituce. „Jenže já nemůžu hlídat toalety, když tady dávám pozor na obrazy a na sochy. A lidi jsou různí. Někdy přijde starší paní, velmi slušná, i když je napohled vidět, že penězi neoplývá, takoví chodí hlavně v neděli, kdy mají některé galerie vstupné zdarma. Ale pak přijde načančaná fiflenka – a zjistíte, že si vzala ubrousky nebo mýdlo. A pak jsou tu teenageři, ti to mají jako sport. Roztočit po celé toaletě papír – to je poněkud na hlavu, nemyslíte? Jenže, co já s tím udělám. Na ochranku nemáme, tak se musíme snažit. Ale je to nekonečná práce, aby byl člověk furt ve střehu. Jó, to jsem si kdysi i klimbla. Ale to teď už nejde…“

Psali jsme:

Hrozí pokles soběstačnosti v mase? Vláda likviduje zemi a posílá lidi do chudoby, říká Jandejsek

„Nemravné.“ Vláda chce další peníze lidí pro ČT, varuje Hrnčíř

„Kde je Nutelák?“ Češi si v Německu vzpomněli na Fialu. Ne zrovna hezky

Penny Market prý „očipoval“ máslo