Pravidelný přehled mediálních zajímavostí uplynulého týdne začíná Petr Žantovský připomenutím, že poslední dobou asi nejužívanějším slovem ve veřejné komunikaci je slovo „lež“, popřípadě „lhaní“, „lhát“ a další odvozeniny. „Asi je to zákonité: čím méně jsme si jisti světem kolem sebe a možná i sami sebou, tím víc toužíme po jasných a přehledných věcech, chceme vědět, co je pravda a co lež, případně o tom, co je a není pravda či lež chceme sami rozhodovat. I proto vznikají různá ´ministerstva pravdy´. A hlavně se čím dál častěji objevují různá nařčení z toho, že ten či onen lže, zatímco my nejlépe víme, co je pravda, že. A nejzrádnější podobu taková nařčení mají tehdy, když řečník dovedně smíchá polopravdy a pololži, takže už pak nikdo vlastně neví, na čem je,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.

Dva takové příklady našel na jediné stránce v jediném vydání jediného deníku, totiž názorové rubrice Lidových novin, a to hned v pondělí. „Vedle sebe tam stojí rozsáhlá stať Jaroslava Veise k novele zákona o České televizi a Českém rozhlasu a polemika Karla Schwarzenberga na téma lex Babiš. Když začneme u Veise, hned v podpisu najdeme poloviční lež. Autor je prezentován jako ´spisovatel, publicista, bývalý šéfredaktor LN´. Ano, to všechno byl. Ale také byl a myslím dosud je velmi aktivní jako blízký spolupracovník a poradce Petra Pitharta. To je v daném kontextu skutečnost nezanedbatelná, neboť Veisův politický definiens – příslušnost k šiku uctívačů a následníků Václava Havla – determinuje samozřejmě i jeho názor na otázku předání veřejnoprávních médií do rukou zájmových organizací typu FITESu či Syndikátu novinářů,“ upozorňuje mediální odborník.

Pithartův poradce vyvažuje částečné pravdy částečnými nepravdami

„Je zřejmé, že tento návrh zákona nejen vyvádí obrovské veřejné prostředky zpod veřejné kontroly zvolených zástupců lidu, poslanců parlamentu, a převádí je do rukou party lidí, kteří jsou namnoze na zdrojích z těch organizací existenčně závislí, takže to celé je de facto tunel za bílého dne. Faktem ovšem je, že pro podobná nesystémová a poněkud anarchistická řešení měl právě Havel vždy velké pochopení. Zamlčovat svou příslušnost k takto vymezené množině není poctivé, protože to navozuje dojem nestrannosti, a to Veis v daném případě jistě není. Veis však v daném tónu pokračuje v celém textu. Částečné pravdy vyvažuje částečnými nepravdami tak, aby čtenáře znejistěl. Věru šikovná manipulace,“ podotýká Petr Žantovský.

To platí zejména v okamžiku, kdy Jaroslav Veis dokazuje nepřijatelnost volby Rad ČT a ČRo Poslaneckou sněmovnou. „Poukazuje totiž na to, že i dnešní členové těch rad jsou mnohdy jen politickými maňásky a neplní dobře svůj zákonem daný úkol, a proto bude lepší je vyhnat a nahradit zástupci ´tvůrců´. To je ovšem velmi nebezpečná demagogie. Fakt, že se systém či zákon plní málo nebo špatně, není důkazem chybnosti toho systému nebo zákona, nýbrž a právě jen činností nebo nečinností jednotlivců, nedostatečným dbaním o to, aby plněn byl. Trestní zákon přece také nemůžeme prohlásit za zbytný jen proto, že i jemu navzdory mnozí kradou, loupí, znásilňují a vraždí. Čím by Veis podle této logiky nahradil trestněprávní proceduru? Snad porotou složenou z dodavatelů vězeňského šatstva či dokonce bachařů?“ ptá se mediální analytik.

Lex Schwarzenberg knížeti vadil, zato lex Babiš podpořil

To stále ještě není všechno, nad čím se čtenář tohoto textu mohl pozastavit. „Obzvláště závěrečný ´argument´ Veisovy filipiky stojí za povšimnutí. Pozastavuje se nad tím, proč ten zákonný návrh party kolem Hany Marvanové vyvolává ve veřejnosti odpor, když přece ještě ´neprošel čtením ve sněmovně, hlasováním …´ No přece právě proto. Aby se předešlo hrozbě, že tento neuvěřitelný legislativní trojský kůň proleze sněmovnou a donese tučnou kořist v podobě celkem zhruba deseti miliard ročního rozpočtu do privátních rukou ´tvůrců´ a jejich politických kamarádíčků. Tomu se říká prevence, pane Veisi. Taky nečekáte, až chytíte tuberu či neštovice, a raději se necháte předem očkovat,“ objasňuje Petr Žantovský publicistovi na dálku.

Druhý příklad pololži – sloupek Karla Schwarzenberga s titulkem Lex Babiš – není namířený proti jediné osobě. „Schwarzenberg tu podle pravdy ukazuje příklad zákona, který kdysi byl přijat s cílem vyvlastnit majetky jeho předka, lex Schwarzenberg. A na tom dokládá, že lex Babiš není jen proti Babišovi, když to v něm není napsáno. Hezká logika! Jenže skočit na ni může jen ten, kdo si nepamatuje, proč, kým a za jakých okolností byl lex Babiš navržen, projednán, odhlasován a nakonec i proti prezidentovu vetu prosazen do právního řádu. Zcela opomíjí, že lex Babiš je v rozporu s ústavní Listinou práv a svobod, upírá se jím jednomu typu lidí část nezadatelných práv, mezi něž v demokracii patří jak právo vlastnit majetek, tak právo být volen do politických funkcí. Je to de facto majetkový rasismus. Když je Schwarzenberg tak citlivý na pošlapávání lidských práv, třeba jeho předka, tak o to víc by měl vystupovat proti lex Babiš, tedy měřit všem stejným metrem. Tomu se totiž říká demokracie,“ míní mediální odborník.

Ignorují zájem společnosti a ještě za to čekají potlesk

Pro druhé téma si vybral diskusi u kulatého stolu nad novelizací zákonů o České televizi a Českém rozhlasu, kterou na půdě Senátu uspořádal jeho místopředseda Jiří Šesták. Do role obhájců této změny zákona se pasovali jednak Hana Marvanová z Iniciativy Svobodu médiím, jednak poslanec Ivan Gabal, který je uváděn mezi podporovateli platformy společně s takovými osobnostmi jako kardinál Miloslav Vlk, Tomáš Halík, Karel Schwarzenberg, Tomáš Klvaňa a další. „Tato akce nejvíce ze všeho potvrzuje dvě věci. Za prvé, že tato skupina lidí, která předstupuje před veřejnost s nějakým námětem – dnes to už má podobu návrhu zákona – úplně ignoruje zájmy společnosti a prosazuje výrazně zájmy svoje a ještě si arogantně myslí, že jí za to bude tleskáno,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.