Vondruška se ve svém textu zastává realistického pohledu na úkor idealistického. A nastiňuje jeden z těchto scénářů, pokud Rusko a Čína přestanou dodávat do Evropy zdroje. „Tím se omezí výroba i spotřeba a Evropa nádherně zezelená. Nejen politicky, ale i fakticky, protože tam, kde žili lidé, vyrostou lesy a v nich budou vesele skotačit zvířátka. A na mýtinách se budou šťastně objímat klimatičtí aktivisté s migranty a bruselskými politiky.“

„Reálný život se neřídí literární nadsázkou ani ideologickými bláboly, ale tím, co lidské bytosti doopravdy potřebují,“ říká Vondruška a varuje, že jsou to ti, kdo žijí v hojnosti, kteří ztrácejí soudnost. „Pokud hojnost není, pak se na první místo z hlediska zájmu a potřeb dostávají tak přízemní věci jako je bydlení, topení a jídlo. Tyhle starosti má dnes většina světa, protože je chudá a zůstala tedy normální,“ soudí autor a kontrastuje starosti většiny světa s evropskými.

Podle něj ovšem hojnost v Evropě skončí, i když bude toto proroctví označováno za ruskou propagandu. „Věřit ideologii a komentářům našich probruselských politiků a médií je totéž, jako se kdysi muselo věřit ÚV KSČ, když vyhlašoval další a další úspěchy při budování socialismu. Kdo nesouhlasil s komunistickou ideologií, byl zrádce. Kdo nesouhlasí s ideologií Evropské unie, je zrádce,“ říká Vlastimil Vondruška, který si myslí, že „prasečí ideologie“ Orwellovy Farmy zvířat stále žije.

Realita je dle autora historické fikce už taková, že moc se přesouvá na východ, k Číně a k Rusku. K těm má své výhrady. „Není však podstatné, jak dění hodnotí davy všeználků pohledem okamžiku, ale to, jak se dlouhodobě mění geopolitické uspořádání světa. Slova jsou jen slova, není to realita. Není totiž důležité, zda nám nějaký televizní investigativní pořad nabídne rozhovor s občanem cizí země, který podle toho, komu zrovna fandíme, svou vládu chválí nebo uráží, ale co ta vláda dokázala za deset nebo dvacet let udělat. To média nezajímá. Ani my to netušíme, pokud si nehledáme informace v jiných než veřejnoprávních zdrojích,“ míní Vlastimil Vondruška.