„Já jsem měla několik let takovou vleklou pracovní krizi, kdy jsem měla pocit, že to povolání nedává smysl. Možná to bylo tím, že toho na mě bylo moc. Možná nějaký lehký vyhoření. Mám malý miminko, nebo teď už spíš dítě, a vlastně díky němu sem zjistila, že tu práci opravdu miluju a že ji chci dělat, a teď jsem poprvé v životě ve fázi, kdy jsem se dohodla s manželem, že se budu fakt věnovat malýmu, a teď jsem natočila několik projektů a divadelní představení,“ popisovala Ramba svoje herecké zkušenosti s tím, že s mateřstvím jde její profese dobře skloubit.

„Ta herecká profese je těžká v tom, že vás neustále někdo posuzuje. Já třeba nastupuju do tramvaje, a někdo na mě zařve: ‚Seš stejná píča jako tvoje máma,‘ což je dobrá hláška z filmu Vlastníci. Nebo někdy nemáte náladu, nemůžete jít na hřiště v kalhotách od pyžama a nechcete, aby na vás někdo čuměl,“ vyprávěla dál herečka.

Kriticky také popsala, jaké byly její herecké začátky. „Oni ty režiséři, zvlášť na mladý herečky, o tom se v Čechách moc nemluví, jsou vlastně dost drsný a obhroublí. A tady ten mužsko-ženskej princip se mi vůbec nelíbil, a neuměla jsem se mu bránit. Teď už si to ke mně samozřejmě nikdo nedovolí,“ prohlásila Ramba s úsměvem a doporučila mladým začínajícím herečkám, aby si nenechávaly nic líbit.

S nějakým sexismem nebo obtěžováním se Ramba prý naštěstí nesetkala. Ale právě s arogancí ze strany tvůrců a režisérů ano. „Ten filmovej svět je hlavně na začátku dost krutej,“ dodala.