Jiří Menzel bohužel zemřel. Historik a spisovatel Pavel Kosatík nabídl slova pana režiséra z roku 2007, v kterých vzpomínal na poměry na Barrandově.

„Že se všechno mění, jsem pochopil teprve ve chvíli, když jistý typ lidí začal dělat kariéru. Třeba Jaroslav Hužera: Kdysi jsem mu dělal asistenta v dabingu, a teď se z něj najednou stal režisér! Během roku 69 najednou vyrostly kreatury, o kterých jsem předtím nevěděl, že existujou: Fábera, Toman... Tehdy ještě přijel Forman z Ameriky, obešel je na Barrandově a pak mi řekl: Pane Menzel, oni jsou z vás ze všech posraný – vy kdybyste za nima zašli a řekli jim, že jsou ti praví a že to uměj – tak jste jejich. Jenže to nikdo z nás neudělal. Steklí, Balíkové, Vorlíčkové se přikrčili... Party těchhle lidí najednou získaly moc: Už to nedělali Rusové a nedělali to ani komunisti. Těm to bylo celkem jedno: Potřebovali prohlášení loajality a pak jim to bylo fuk. Ale kdo furt tlačil na pilu, to byli naši kolegové. Předseda strany na Barrandově mi tenkrát říkal: ‚Strana proti vám nic nemá. To vaši kolegové.‘ U prověrek se mě ptali na vstup: Seděly tam neznámý ksichty. Vždycky tam byl někdo, kdo se tvářil, že člověku pomůže,“ popisoval poměry Menzel.

Problém prý nastal ve chvíli, kdy uvědomělí normalizátoři zjistili, že na Menzela nemohou najít nic ošklivého, co by mohli použít proti němu. Tak to řešili tím, že se tvářili, jako by Jiří Menzel vůbec neexistoval. Vzpomněli si na něj prý jen tehdy, když si usmysleli, že by se hodilo, aby československý film získal dalšího Oscara. Menzel se jim prý snažil vysvětlit, že to takhle nejde, že se nedá objednat si oscarový film. Ale tehdy to bylo chápáno tak, jako že se staví proti režimu a sabotuje úspěchy socialistického filmu.

Po roce 1989 se Menzel stavěl na stranu Václava Havla a dával najevo, že si ho váží. Naproti tomu k prezidentovi Miloši Zemanovi byl velmi kritický.

„Zeman vždycky plácne nebo udělá nějakou hloupost a pak na ní trvá a tvrdošíjně tvrdí, že se nemýlí. Posledním jeho kouskem je výrok o Ferdinandu Peroutkovi, kdy se snažil tohoto muže obvinit z kolaborace s nacisty. Stálo by za to sestavit seznam všech Zemanových klopýtnutí, uřeknutí, lží a polopravd. Jako byla třeba aféra Bamberk, kdy si chtěl koupit kompromitující materiály na pravicové strany, nebo historie podvržených dokumentů v kufříkové aféře.“ (Tzv. Zemanův kufřík z roku 1996 měl dokumentovat údajnou snahu ministra Jana Rumla změnit ČR v policejní stát. Zeman jakožto tehdejší předseda ČSSD si ale jen letmo přečetl ‚stoh papírů‘, které mu byly doručeny, a okamžitě v televizi oznámil, že ‚má důkazy‘ o snaze vnitra a BIS zavést v Česku policejní stát. Po následném předložení ‚kufříku‘ prezidentovi Havlovi ovšem vyšlo najevo, že v něm nakonec byly jen bezcenné materiály – fakticky prý obsahoval pouze 25 stran dodaných Zemanovým bezpečnostním poradcem Mikulášem Tominem – pozn. red.).