Do Zaháňského salonku Valdštejnského paláce se na konferenci s názvem „Patchworkové rodiny – trendy a souvislosti aneb Patchwork jako zesilovač dobrého i zlého“ vydali ti, kteří se zabývají problematikou rodin, které vznikají po rozvodu, když rodiče navážou nová partnerství. Tím se zrodí jakýsi mix vlastních a nevlastních rodičů, vlastních a nevlastních dětí, babiček, dědečků. Partneři rodičů se učí, jak přijmout děti svých nových partnerů. Setkání moderovala senátorka Daniela Kovářová, která na úvod poukázala na to, že téma patchworkových rodin je nové a zcela neprobádané. Při jejích slovech muselo každého napadnout, že i když se ve společnosti vede debata o rodinách stejnopohlavních párů, jde o okrajovou minoritu, zatímco neporovnatelně častější patchworkové rodiny i se svými problémy jako by společnost nezajímaly.

Předsedkyně podvýboru pro rodinu výboru pro sociální politiku a senátorka Jitka Chalánková upozornila na to, že zájmy dětí jsou v rodině nejdůležitější. „Mysleme na ně. A neměli bychom zapomínat na to absolutně nejdůležitější. To jsou právě práva dětí, která jsou nadřazena všem ostatním právům dospělých. Děti mají právo za každých okolností znát svého otce a znát svou matku,“ uvedla Jitka Chalánková. Její senátorská kolegyně Daniela Kovářová konstatovala, že jejími tématy, kterými se zabývá v rámci patchworkových rodin jako advokátka, jsou macechy a výživné. „Většina dětí dnes žije v patchworkových rodinách. Na rozdíl od úplných rodin se však v patchworkových rodinách setkáváme s uplácením dětí a se zrušením všech výchovných hranic, což má na dítě devastující vliv,“ zdůraznila Daniela Kovářová.

Spousta partnerů v patchworkových rodinách nejásá

Pavel Rataj, párový terapeut z Institutu párové terapie INPAT, se věnoval tématu „Partnerství v patchworkových rodinách a párové problémy“. „Do té doby, dokud nezačnou žít s novým partnerem a jeho dětmi, tak si ti lidé neuvědomují, jaké to je být rodičem, kde není biologická vazba. Mít vlastní děti je ohromné know-how, protože vám ta biologická vazba, to konkrétní spojení, dá spoustu síly, kompetence, lásky. Je tam mnoho věcí, které vám pomůžou. Ale najednou jsou tu děti, které nejsou vaše, ale jsou součástí toho partnera. Tak si říkáte, že to zvládnete. To jsou ty první týdny, měsíce, ty odolnější drží i rok či dva motivace, že to bude dobré. Ale také se stává, že postupem času začnete na ty děti žárlit, protože je začnete vnímat jako ty, které vám berou pozornost toho, kvůli komu jste odešel z původní rodiny,“ popsal Pavel Rataj, jak to běžně chodí.