V souvislosti s „rublovou krizí“ v Rusku začala některá média i komentátoři mluvit o tom, že Rusko stojí před krachem, oslabí to popularitu prezidenta Putina a zároveň to znamená, že sankce fungují. Co podle vás před několika dny vyvolalo ten pokles rublu? A může to na rovině těch zmíněných mediálních prognóz mít skutečně katastrofické následky?

Podle názoru ruského ministra hospodářství Alexeje Uljukajeva zřejmě největší vliv na krizi mělo chování některých ruských firem. Nepodařilo se totiž zvládnout nabídku s poptávkou po devizách na trhu. Některé firmy, které měly do konce roku zaplatit některé své splátky devizových úvěrů, když viděly vývoj kurzu, začaly urychleně nakupovat devizy. Naproti tomu exportéři – inverzně – začali vyčkávat se směnou svých devizových příjmů na rubly v naději, že vydělají později mnohem více. Proto se vytvořila nerovnováha na trhu s devizami, která pak vyústila do výrazného skoku směnného kurzu rublu vůči euru a dolaru.

Přitom Uljukajev vysvětluje, že velikost dluhu firem v devizách, který mají v zahraničí, dosahuje 35 % HDP, což on považuje za poměrně přiměřený podíl. Zdůrazňuje, že tato výše dluhu stejně jako situace na devizovém trhu je nesrovnatelně lepší než v roce 2008, kdy Rusko zaznamenalo výraznější hospodářský pokles – HDP klesl o 7 %. V důsledku současné krize očekává pokles HDP v příštím roce o 2%.

Za další z příčin prudkého poklesu kurzu rublu, kterého jsme byli svědky v období před Vánocemi, považuji paniku, která zachvátila část ruského obyvatelstva. Podle mého názoru to byla především ruská střední třída, která podlehla zprávám o poklesu kurzu rublu, který byl vyvolán spekulacemi na devizových trzích, a tato střední třída se vrhla na výměnu rublů za eura. Tomuto náporu na výměnu rublů za eura nemohl ruský bankovní systém odolat, a proto sotva mohl reagovat jinak, než změnou tržního kurzu rublu. Přitom je dobré si připomenout, že ruský bankovní systém je daleko diverzifikovanější, a tedy méně monopolizovaný než český – v Rusku působí kolem tisíce bank. Proto jsme byli svědky toho, že v několika případech banky ani neměly eura na výměnu, a také proto se pak na vrcholu krize směňovalo jedno euro až za 100 rublů, což je mimo jakoukoli realitu.

Neměli bychom také zapomenout, že většina lidí v Rusku si ještě pamatuje bankovní krizi v letech 1997/1998, kdy také rubl skokově devalvoval a řada lidí tak ztratila velkou část svých úspor. Nyní pod vlivem těchto zkušeností se část obyvatelstva vrhla na banky, aby předešla – pokud to bylo možné z jejich pohledu – ztrátě hodnoty svých úspor.