V průběhu dne navštívil Michal Horáček Loděnice a tamní výrobu gramodesek. „Dělají nejvíce černých vinylových desek na světě, ale jak jsem viděl, nabízejí další inovace?“ seznamoval přítomné nadšeně. „Vymysleli vlastní software, jedinečný na světě. Dělají nepřetržitě, 24 hodin denně, 7 dní v týdnu Je to velký příběh českého úspěchu, protože oni tomu dodávají tu přidanou hodnotu. Jsou světoví a to je něco, to je třeba ukazovat, to je naše budoucnost. Ne montovny. Montovny dobrý, daly lidem práci, ale budoucnost je v tomto,“ uvedl pro několik desítek přítomných.

Popsal člověka, který tu nechtěl dělat, protože závod vlastnil Američan. Od doby, kdy 92 procent vlastní Češi, tak ano. „Polovinu svého života, který strávíme v bdělém stavu, většinou strávíme v práci. Každý, kdo je v ní nerad... to je strašné,“ podotkl prezidentský kandidát.

Byl také v místní nemocnici, kde si prý připadal jako ve Švýcarsku. „Jsou tam sochy, majitel pořádá každý rok sympozium, kdy dá umělcům materiál, ubytování, příležitost. A ještě kdo vyhraje, dostane peníze. Já, který jsem prožil socialistické zdravotnictví... Možná, že se někdo pamatuje na OÚNZ...“, a přítomní lidé vyhrkli: „to byl Okresní ústav národního zdraví!“. A Horáček na to: „To bylo jen na povrchu. My jsme tomu říkali Odevzdej úplatek nebo zemřeš,“ vysvětlil za smíchu lidí.

Ještě se vrátil ke zdejší nemocnici. „Tu vlastní Řek, ale co je vlastně špatného, že nám sem přijede, postaví nemocnici, odevzdává tady daně. A nebere žádné dotace, ani z Unie, ani ze státu.“

Poté ve městě ještě navštívil restauraci, kde před sedmi lety majitel začal se stánkem a nyní má nabito a má restauraci i v Praze. „Tyto příklady musíme ukazovat, aby motivovaly ostatní lidi,“ uvedl nadšeně Horáček, který na sebe vzápětí odhalil, že v Berouně jeho otec vystudoval gymnázium.

Nejen o tužce

K Hradu pak poznamenal: „Každý člověk, který se tam ocitne, je ve velkém nebezpečí, že se zblázní. Obklopí ho kruh lichotníků a tomu je těžké se bránit. Václav Havel to věděl a bojoval. Je tam určité kouzlo. A chybí stará osvědčená instituce, a to je institut šaška. Tam má být někdo, kdo se tomu mocipánovi pitvoří, dělá si z něj legraci a upozorňuje ho na všechno. A schválně, přehání to. A není vůbec korektní. To je šašek! To bychom tam měli zavést, abychom ty naše prezidenty chránili, aby nezešíleli,“ řekl za smíchu přítomných.

„Člověk, který kandiduje, si musí uvědomit, že není žádný rozdíl mezi soukromou osobou a prezidentem republiky. To je člověk, který nás zastupuje navenek. A podle něj nás budou hodnotit a ptát se – jací jsou ti Češi? Poučovali nás o globálním oteplování a zmizela nám jedna tužka.“ A opět smích zúčastněných.

„Aby si lidé řekli, když někam přijede – to je náš prezident! Toho jsme si vybrali, aby nás zastupoval. A to jsme dobře udělali! Dva poslední prezidenti to tak nemají, a proto jsem ohlásil svou kandidaturu. Myslím, že mohu nabídnout něco jiného. Co je tématem prezidentských voleb? Chcete dalšího kariéristu, který je navázaný na politiky a byznysmeny? Nebo nezávislého na všech dalších zájmech, člověka, který může hájit zájmy každého občana bez rozdílu. Prezident je občan vyslaný tam proto, aby hájil demokracii a znemožňoval zneužívání ze strany silných hráčů,“ uvedl dále.

Monarcha Zeman pohrdá lidmi

„Já jsem šel za lidmi, nežádal jsem senátory. A současně si také platím pro jistotu všechno sám. To je hrozně důležité. Když si půjčíte peníze, musíte je vrátit. A nejen to, musíte je vrátit s úroky. A to já tedy nebudu,“ řekl kandidát.

„To je moje nabídka. Tato nezávislost. Mě mrzí od médií, že to nezohlední. Já nejsem chemik, bádající v polymerech. Já jsem sociální antropolog. To je ten, kdo je kompetentní k posuzování člověka ve společnosti. Jakou lepší kvalifikaci by měl prezident mít? Prezident Zeman někde řekl, že nejzbytečnější jsou sociální antropologové. A já bych mu chtěl říct, že ne...“ oponoval současné hlavě státu za smíchu Horáček.

A ještě přitvrdil. „Je tu hodně lidí, kteří mají obavu o své místo ve společnosti. Nejhorší je strádat nedostatkem respektu. A někteří lidé, ať oprávněně nebo neoprávněně, jako by toto naznačovali. Podle mého soudu lidmi pohrdá. Chce být pražský kavárník, akorát na to inteligenčně nemá. Tak se obrátil k těm, kterými ve skutečnosti pohrdá. On nikdy pro ně nehnul prstem. Jezdí po těch vesnicích, ale přijede tam jako monarcha, dostaví se na to pódium, udělá monarchistické gesto – to jsem já, krásný a velký, podívejte na mne a řeknu vám několik pěkných bonmotů. A zase jede pryč. Ale neposlouchá. Nikdy! On s nimi nestráví ani deset minut, aby je poslouchal. A těch příběhů jsou tisíce a on jim to nedá ani jednou. Neumí jim opravdu dobře odpovědět. Čím to, že když to nedává, že si lidi myslí, že to dává. Jsem si jistý, že nynější prezident Miloš Zeman příštím prezidentem nebude,“ burcoval za potlesku lidí Horáček.

„Já svou poutí jedu jakoby kolem světa, z Prahy kolem zeměkoule, a připadá mi, že ti další kandidáti jako by nastoupili v Čerčanech,“ přirovnal svou předvolební pouť Horáček za smíchu přítomných. „To je dost málo. Těch lidí si nemohu moc vážit. Měli k tomu své výhody, stranické mašinérie. Jak současný pan prezident, tak pan profesor Drahoš, který měl za sebou lidovce. To je legitimní, oni mu to nemuseli dávat. A současně já si neberu od nikoho prachy. Třeba od pana Sekyry. Myslím si, že moje kandidatura je prostě poctivější. Vaše svaté právo je rozhodnout.“

Ke kauze Čapí hnízdo uvedl stručně: „V zájmu pana Babiše a pana Faltýnka je projít tím procesem vyšetřování, případně soudu. Je v jejich vlastním zájmu, aby se tomu procesu vystavili jako každý z nás.“

Chci, abychom se pořád přeli! Ale plodně...

Začala diskuse a muž středního věku se ujal slova: „Říkal jste, že prezident by měl být reprezentativním vzorkem našeho národa. Já bych si to přál, abyste to byl vy. Neměl byste v dnešní době trochu přitvrdit?“ doporučil muž Horáčkovi.

Horáček odpověděl: „Je tu program smiřovatele, spojovatele rozdělené společnosti. Nebudu smiřovatel, nebudu násilný spojovatel, protože bych omezoval lidská přání něco říkat a něco prosazovat. Musíme omezovat jenom ty výroky, které přesahují meze zákona, třeba vyzývaly k násilí. Chci, abychom se pořád přeli. Ale přeli plodně, aby z toho něco zůstalo. Protože jenom ze sporu něco vzniká. Chci, aby nikdo v našem sporu nebyl vylučován – že je sluníčkář nebo xenofob nebo vidlák, pražský kavárník – to jsou hloupé kecy, které nás zdržují, podvazují naši akceschopnost a nás jako společnost, která se musí sjednotit na největším společném jmenovateli, kterým je zájem České republiky. Zájem prosperity, morálky, duchovní a také samozřejmě materiální, které chceme nejen pro sebe a své děti a jejich děti.“

Všechno ostatní je podle prezidentského kandidáta v pořádku – když se budeme hádat.

Číňanovi z očí do očí

„Přece není možné jezdit do Číny, k tomu čínskému soudruhovi a žmoulat čepici v ruce,“ pustil se do kritiky Zemanových cest na Východ Horáček. „A říkat, že se tam učíme, jak docílit stabilizaci společnosti. To je nejhorší, co jsem v životě zažil. Já nechci žádnou stabilizaci. Já chci dynamickou zemi, která každému nabízí uplatnění jeho nápadů a možnost něco zkusit, a třeba i selhat. Ale stabilizace je mrtvolnost. Říci tomu Číňanovi, jehož režim vězní lidi jenom proto, že píší básně, divadelní hry nebo tu a tam něco řeknou, to není možné. Ano, jet tam na návštěvu, ale říci – vy Číňané jste jako my podepsali Chartu OSN a tam se říká, že lidská práva jsou univerzální a nedělitelná. A my tady máme nejvyšší čínský soudruhu seznam, který jsem vám přinesl, asi o tom nevíte, ale to jsou jména lidí, kteří jsou za něco vězněni. A nám se jeví, že nejsou vězněni právem. Možná, že vám to uniklo, tak vám to tady nechávám. OK. A teď budete kšeftovat. Takového prezidenta já chci. Který se nebude shýbat ani před Merkelovou, Putinem, Si Tin-pchingem,“ doplnil za potlesku lidí Michal Horáček.