„Vláda velmi správně vyhlásila Den státního smutku. Je na nás, jakým způsobem si památku obětí střelby na Filosofické fakultě připomeneme: půjdeme do kostela, pomodlíme se, zapálíme svíčku, promluvíme se svými dětmi, zastavíme se v předvánočním ruchu. A k takovému zastavení přináším několik námětů, kterými se naše úvahy mohou ubírat," poznamenala ve svém včerejším prohlášení advokátka Monika Čírtková.
„První reakce na Alarmu, médiu blízkém postižené fakultě, z pera Ondřeje Bělíčka nese název ,Nejbezpečnější místo v našich životech se stalo obětí masové vraždy. Zlomené srdce, strach a hrdost na fildu'. Autor v něm - zcela příznačně a v prvotním šoku jistě i pochopitelně - úplně pomíjí fakt, že pachatel zločinu byl součástí té fakultní komunity. Nebyl to někdo zvenčí, nějaký cizí nepřátelský element, který přijde a nenávistně ničí bezpečné prostředí. On z tohoto bezpečného prostředí sám vyšel. Čtu velmi pozorně články mladých humanitně zaměřených autorů a autorek. Mají plná ústa ,péče'. Bez ,péče' se v textech vůbec neobejdou, tedy bez vzájemné péče, kterou si máme v tom nepřátelském světě všichni vzájemně projevovat. A ani tito lidé si nevšimli, že v jejich bezprostředním okolí se nachází člověk, v němž narůstá nekonečná frustrace, vztek a nenávist, který hromadí zbraně (už to je u studenta takové fakulty velmi neobvyklé) a směřuje k fatálnímu ,řešení' své osobní krize. Přímo v jejich středu vyrostl člověk, kterému se pomoci vůbec nedostalo; možná nikdo ani netušil, že ji potřebuje," poznamenala.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Vanda Efnerová