Začátek rozhovoru patřil vzpomínkám na televizní krizi. Bobošíková řekla, že věděla, že přimout post ředitelky zpravodajství od Jiřího Hodače znamená pustit se na tenký led. A také ji od toho rodina i přátelé odrazovali. „Nicméně já mám svým způsobem ráda dobrodružství a určité výzvy, tak jsem na ten tenký led vstoupila,“ řekla. Svého rozhodnutí prý nelituje ani teď, ani v minulosti nelitovala. „Byla to cenná zkušenost, draze zaplacená, ale nelitovala jsem,“ prozradila a dodala, že necítí vůči nikomu žádný vztek nebo negativní emoce.

Špatně ji prý překvapily některé televizní tváře, jež měla zafixované jako milé herce a herečky či jako důvěryhodné zpravodajce. „Oni se najednou chovali úplně jiným způsobem, než by člověk od slušného člověka očekával.“

Co se týče rozvoje, Bobošíková konstatovala, že ČT se rozrostla na sedm televizních kanálů z původních dvou a snaží se nabízet a tvořit pro diváky obrovské množství programů, což je pozitivní. „Na druhé straně je otázka, kam se dostala v tom úzkém segmentu zpravodajství a publicistiky, což je jenom malá část její činnosti, byť velmi viditelná. A tam si myslím, že kromě technologických změn, neprošla ta televize změnou k větší pluralitě názorů a k větší svobodě. Tam se obávám, že ty názory jsou velmi jednosměrné a že to, čemu se říká vyvážené poskytování informací, tak to se vyvažuje tak, že v noci se dávají ty názory, které se osazenstvu toho zpravodajství nelíbí a přes den se dávají názory, se kterými to osazenstvo souzní. Já vím, že to nelze takhle říct na 100 %, ale tak to na mě působí,“ hodnotila prezidentka ISDE.

Pokud jde o příčinu, podle ní je řada novinářů levicová a progresivistická a ti novináří, kteří takoví nejsou, to mají v této skupině těžké. A proto je pro management ČT stále těžší pluralitu vytvářet. Dodala, že na výsledek má vliv i vzdělávání na novinářských fakultách, nad kterým nejen ona kroutí hlavou. Proto je prý těžké najít lidi, kteří věří, že svoboda slova je pro každého a nejen pro jednu skupinu.